Syn.: Chromatopogon jacquinii F. W. Schmidt, Gelasia jacquinii Cass., Geropogon calyculatus Jacq., Tragopogon calyculatus Jacq., Tragopogon sinuatus Avé-Lall.
Česká jména: kozíbrada porolistá (Presl 1846), kozí brada fialová (Polívka 1901, Dostál 1958), kozí brada salsifa (Mareček 1994), kozí brada pórolistá (Kubát 2002)
Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité
Rozšíření: Druh se vyskytuje v celém Středozemí, od Maroka a Pyrenejského poloostrova až po Malou Asii, původní je patrně i na Kanárských ostrovech. Zplaňuje také v západní a střední Evropě, ve východní Asii, v Severní i Jižní Americe, byl zavlečen rovněž do Austrálie, na Nový Zéland a do jižní Afriky.
V areálu je rozlišováno několik vnitrodruhových taxonů, nominátní poddruh T. p. subsp. porrifolius byl několikrát zaznamenán i u nás (například Praha, Roudnice nad Labem, Litomyšl, Břeclav, Dolní Věstonice).
Ekologie: Roste na suchých mediteránních stanovištích, také v okolí lidských sídel, kolem cest, na rumištích a úhorech. Kvete od dubna do srpna.
Popis: Jedno- nebo dvouletá bylina, 50–120 cm vysoká, s vřetenovitým kořenem. Lodyha je přímá, větvená, v průřezu oblá, stopky pod zákrovem jsou silně ztlustlé, listy jsou úzce čárkovité až podlouhle kopinaté, až 45 cm dlouhé a zhruba 2 cm široké, pochvovitě poloobjímavé, sivozelené, lysé nebo chlupaté. Úbory dosahují 5–6 cm v průměru, jsou jednotlivé, zákrov je válcovitý až kuželovitý, zákrovní listeny jsou kopinaté, zašpičatělé, za květu až 5 cm dlouhé, stejně dlouhé nebo i delší než vnější paprskující květy, liguly jsou bledě fialové nebo i červenofialové. Plody jsou nažky, chmýr je kratší než nažka.
Záměny: Tragopogon porrifolius lze snadno zaměnit za rovněž mediteránní Geropogon hybridus, jehož liguly jsou 2–3krát kratší než zákrovní listeny a nažky jsou dvoutvaré.
Jednotlivé poddruhy kozí brady pórolisté lze odlišit především podle odění rostlin a poměru délky ligul a zákrovních listenů (také podle tvaru nažek a částečně i podle výšky rostlin). Tak například zatímco nominátní poddruh má listy obvykle lysé a zákrovní listeny víceméně stejně dlouhé jako liguly okrajových květů, poddruh Tragopogon porrifolius subsp. australis má listy chmýřité a liguly (většinou tmavě fialové) v porovnání se zákrovními listeny sotva poloviční. Další poddruh T. p. subsp. cupani má vlnatě chlupaté listy a liguly o něco kratší než zákrovní listeny.
Využití: V minulosti byla kozí brada pórolistá pěstována i v našich zahradách, její kořen se využíval jako kávovina, také se přidával do salátů a polévek, smažil se na másle. Říkávalo se mu „ovesný kořen“ nebo „bílý kořen“ a upravoval se podobně jako tzv. „černý kořen“, s nímž si údajně v chuti a jemnosti nezadal.
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 14. 4. 2025 (Španělsko, Baleárské ostrovy, Mallorca, Vall de Boquer).