Theodoric Valeton byl holandským přírodovědcem, botanikem, který významně přispěl k poznání květeny jihovýchodní Asie. Narodil se v roce 1855 v nizozemském Groningenu, zemřel v roce 1929 v Haagu.
Studoval na univerzitě v rodném Groningenu, doktorát zde získal v roce 1886. O tři roky později odcestoval jako bakteriolog na indonéskou Jávu, která tehdy byla nizozemskou kolonií. Od roku 1893 působil v místní velmi významné botanické zahradě v Bogoru (Buitenzorg), která se nachází jižně od Jakarty a vznikla na tomto místě už v roce 1817 (dnes Kebun Raya Bogor). V letech 1903–13 byl ředitelem herbáře, působil zde však i později. Při poznávání květeny jihovýchodní Asie spolupracoval především s holandským botanikem Sijfertem Hendrikem Koordersem (1863–1919). Popsali pro vědu společně řadu nových druhů, publikovali je například v ilustrovaném několikasvazkovém díle Icones Bogorienses. Osobně se zabýval především čeledí Zingiberaceae. Sbíral však nejen flóru javanskou, předmětem jeho zájmu byla květena velké části jihovýchodní Asie, popsal dokonce i několik endemických druhů z Mikronésie.
V citacích se používá jeho jméno ve tvaru VALETON. V soupisu IPNI je uveden v 1270 záznamech, patří k nim například Badusa palauensis, Bikkia palauensis, Morinda latibractea, Morinda pedunculata, Ophiorrhiza palauensis. V roce 1888 po něm pojmenoval Elias Durand brazilský rod Valetonia (Icacinaceae, v současnosti je synonymizován s rodem Pleurisanthes). Několik rostlin na něj odkazuje rovněž svým jménem druhovým, např. Alpinia valetoniana, Crotalaria valetonii, Hedyotis valetoniana, Ophiorrhiza valetonii, Pavetta valetonii, Psychotria valetonii, Timonius valetonii aj.
