Syn.: Alnus viridis (Chaix.) DC., Duschekia viridis (Chaix.) Opiz, Duschekia alnobetula (Ehrh.) Pouzar
Česká jména: olšička zelená (Dostál 1989), olše zelená (Kubát 2002)
Slovenská jména: jelša zelená (Marhold-Hindák 1998)
Čeleď: Betulaceae S. F. Gray – břízovité
Alnus alnobetula
Rozšíření: Alpy, Východní a Jižní Karpaty (na Slovensku pouze druhotně), Balkán, Korsika. V Čechách původně v Novohradských horách, na Českobudějovicku a Třeboňsku. Vysazená v Jeseníkách a Krkonoších.
Ekologie: V horách nad horní hranicí lesa místy nahrazuje kleč, vytváří husté keřovité porosty. V nižších polohách v lesních lemech, vlhkých loukách, rašeliništích. Na kyselých horninách.
Alnus alnobetula
Popis: Opadavý keř s obloukovitě vystoupavými větvemi. Dorůstá výšky 3 m, v horách však menší, poléhavý keř. Letorosty chlupaté až jemně plstnaté, později olysávají, do strany mírně stlačené. Pupeny jsou přisedlé, ne stopkaté jak u zbývajících druhů našich olší. Listy jsou dlouhé až 5 cm, nepravidelně 2krát pilovité, široce vejčité až okrouhlé. Spodní strana listu je pýřitá, později olysávají. V mládí trochu lepkavé.
Samičí jehnědy přezimují v pupenech. Květy se rozvíjejí spolu s listy v dubnu. Samčí jehnědy se zakládají v létě, v době květu, na jaře, převisají. Šištice jsou spíše kožovité, dřevnatějí málo.
Ohrožení a ochrana: Silně ohrožený druh naší květeny (C2b). Zákonem chráněným druhem v Srbsku.
Poznámka: Používá se jako meliorační dřevina nad horní hranicí lesa.
Alnus alnobetulaAlnus alnobetula
Alnus alnobetulaAlnus alnobetula
Alnus alnobetula
Fotografováno dne 25. 8. 2008 (Kačlehy, břeh Kačležského rybníka).