Syn.: Euryops hildebrandtii Mattf., Jacobeastrum arabicum (Steud.) Kuntze
Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité
Rozšíření: Areál se rozkládá na Arabském poloostrově; druh byl popsán z hor na jihozápadě Saúdské Arábie. Vyskytuje se rovněž v Jemenu, izolované populace leží i na severu Ománu. K tomuto druhu se obvykle přiřazují i rostliny ze Sokotry a východní Afriky – viz poznámka níže.
Ekologie: Roste na mělkých kamenitých půdách v nadmořských výškách 1500–3000 m. Vzhledem k tomu, že není spásán dobytkem, prosperuje i na místech s vysokou intenzitou pastvy.
Popis: Polokulovitý keřík, dorůstá výšky do 0,5 m; větvičky nesou jizvy po opadaných listech. Listy jsou střídavé, většinou koncentrované na konce větviček, čárkovité, 2–4 cm dlouhé a 0,3–0,5 cm široké, zelené, lesklé, jen zcela výjimečně jsou na konci trojklané. Úbory vyrůstají jednotlivě na dlouhých stopkách z paždí listů; zákrov je polokulovitý, jednořadý; paprsek tvoří 7–12 samičích květů, jejich ligula je 4–8 mm dlouhá, žlutá, oboupohlavných květů terče je 25–50, jsou trubkovité, s 5 cípy, rovněž žluté. Nažky jsou 3–4 mm dlouhé, rýhované, chmýr je bílý, opadavý.
Poznámka: Velmi blízkým typem je Euryops pinifolius z vysokých hor ve střední Etiopii; správné zařazení rostlin z Džibutska a Somálska dosud není jednoznačně vyřešeno. Zdá se však, že lze celkem spolehlivě odlišovat rostliny ze Sokotry: liší se převažujícími trojklanými listy a vyšším, kompaktnějším vzrůstem. K nim se vztahuje jméno Euryops socotranus. Na našich obrázcích je rovněž zřetelně patrné, že severoománské rostliny mají nápadně úzké liguly; v tomto znaku se odlišují od etiopských i sokotranských.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 4. 10. 2015 (Omán, gov. Ad Dakhiliyah, Jebel Hajar, Al Hayl).