Syn.: Geissorhiza albens E. Mey., nom. inval., Gladiolus cochleatus Sweet, Gladiolus lambda Klatt
Čeleď: Iridaceae Juss. – kosatcovité
Gladiolus debilis
Rozšíření: Roste v provincii Western Cape v Jihoafrické republice, nevelký areál se táhne od Kapského poloostrova po městečko Bredasdorp.
Ekologie: Stanovištěm jsou porosty křovinaté formace fynbos na svazích s velmi chudými půdami budovaných kyselými pískovci. Klima areálu je charakterizováno deštivými zimami, kdy teploty příliš nepoklesají pod bod mrazu, a velmi suchými léty. Kvete na jaře.
Gladiolus debilis
Popis: Vytrvalá bylina s bazální stonkovou hlízou, pokrytou zdřevnatělým obalem. Listy bývají 4, 2 dolní jsou čárkovité, přibližně zdéli květenství, 1–2 mm široké, se zvýrazněným ztloustlým okrajem a střední žilkou. Křivolaká lodyha je vysoká 25–50 cm; květenství je 1–3květý srpek; květy jsou šestičetné, souměrné, bílé, řidčeji světle růžové; okvětní trubka je 1,5–2,2 cm dlouhá; horní cípy jsou větší, u báze s červenými tečkami nebo proužky, prostřední z nich je až 2,5 cm dlouhý a 1,7–2 cm široký; dolní cípy mají výraznou, často střelovitou červenou kresbu, prostřední je také o něco větší než postranní; tyčinky jsou 3, obloukovité, růžové; gyneceum tvoří spodní semeník a trojklanou bliznu. Plodem je 3pouzdrá tobolka.
Záměny: Mezi jarními jihoafrickými mečíky se tomuto druhu nejvíce podobá Gladiolus carneus, který se vyznačuje bohatším květenstvím, zpravidla větším podílem růžové v základní barvě květů a odlišným tvarem skvrn na dolních cípech okvětí.
Ohrožení a ochrana: Ve svém areálu patří k běžnějším druhům, v Červeném seznamu flóry Jihoafrické republiky (2009) je klasifikován jako taxon vyžadující pozornost (LC – least concern).
Gladiolus debilis
Gladiolus debilis
Gladiolus debilis
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 13. a 26. 9. 2012 (Jihoafrická republika, Western Cape: Hermanus, rezervace Fernkloof; Table Mountain National Park, Buffelsfontein).