Syn.: Gunnera chilensis Lam., Gunnera scabra Ruiz et Pav., Panke acaulis Molina, Panke caulescens J. F. Gmel., Panke tinctoria Molina, Pankea chilensis (Lam.) Oerst.
Česká jména: batora chilská (Presl 1846), batora (Koblížek 2023)
Čeleď: Gunneraceae Meisner – batorovité
Rozšíření: Druh pochází z jižního a středního Chile a přilehlých patagonských oblastí v Argentině. Rozšířen do Jižní a Severní Ameriky, na Azorské ostrovy, Evropy, Austrálie a na tichomořské ostrovy. Pěstovaný především jako okrasná rostlina, snadno zplaňuje, na západním pobřeží Irska a na západním pobřeží Severního ostrova Nového Zélandu je invazivní.
Ekologie: Roste na okrajích vlhkých lesů, na vlhkých loukách a v mokřadech, podél cest, v pobřežních oblastech, na útesech, toleruje i solnou mlhu. Vytváří husté porosty, které potlačují původní vegetaci, mohou také zarůstat potoky a kanalizace a bránit přístupu k přírodním a rekreačním oblastem. Rostliny tvoří obrovské množství semen, která jsou rozšiřovány ptáky i podél vodních toků; rozrůstají se i z částí oddenků. Proto je nesnadné rozsáhlé porosty úplně zlikvidovat.
Popis: Vytrvalá opadavá bylina rostoucí z krátkých silných oddenků, dosahuje výšky kolem 2 m. Mohutné listy v trsu mají silné řapíky 1–1,5 m dlouhé a 4,5 cm v průměru. Čepele dlanitě dělené s 5–7 laloky a nepravidelně zubatými okraji mají průměr 0,8–1 m, jsou kožovité, žilnatina a řapíky jsou opatřené krátkými trny. Na oddencích vyrůstají masivní přezimující pupeny, až 25 cm dlouhé, pokryté růžovými peřenosečnými šupinami. Květenstvím jsou laty až 1 m dlouhé v podobě vzpřímených kuželovitých hrotů, obvykle 3–5 na rostlinu. Jednotlivé květy jsou přisedlé, pouze cca 1 mm velké, s nepatrnými kališními lístky a bez okvětních lístků. Plodem je červená podlouhlá peckovice, asi 2 mm dlouhá, obsahující jedno semeno. Každé plodenství může obsahovat kolem 80 000 semen.
Záměny: Podobná je ještě mohutnější Gunnera manicata. Oba druhy se odliší i tvarem květenství – u Gunnera tinctoria mnohem kompaktnějším.
Využití: Je to oblíbená dekorativní rostlina, využívaná ve velkých zahradách k výsadbě v okolí vodních ploch a na vlhkých místech. Při pěstování vyžaduje bohatou půdu, prospívá v polostínu. Je odolná do -10 °C, po opadnutí listů potřebuje kryt.
Řapíky mladých listů jsou jedlé, vařené jako zelenina i za syrova. Listy se používaly jako střešní krytina, z kořene se získává černé barvivo. V lidovém léčitelství se využívá svíravých účinků rostliny – kořen obsahuje 9 % taninu.
Poznámka: Bylo zjištěno, že rod Gunnera tvoří symbiózu s cyanobakteriemi (sinicemi) rodu Nostoc, které fixují ve svých buňkách dusík.
Fotografováno ve dnech 21. 8. 2011 (Věra Svobodová: Irsko, hrabství Kerry, Waterville) a 24. 6. 2009 (Ladislav Hoskovec: Botanická zahrada Liberec).