Centrální kotlina ve vnitrozemí Kostariky leží v nadmořské výšce 1000–1450 m a skýtá velmi příjemné klima. Právě sem se v minulosti soustředily španělské kolonizační aktivity, dnes jsou zde největší kostarická sídla, včetně současného hlavního města San José. Zdejší klima je třeba mimořádně vhodné pro pěstování kávy.
Asi 30 km od San José se rozkládá historické město Cartago, které bývalo jednu dobu též kostarickým městem hlavním. Cartago průběžně postihovaly živelné katastrofy; jejich původcem je víceméně osamocená sopka Irazú, která se zvedá přímo nad severním okrajem města. Sopka je asi 850 000 let stará, zhruba před půl milionem let si odbyla fázi největší aktivity, ale v posledních asi 100 000 letech její aktivita opět vzrostla. V historické době (od roku 1723) zde bylo zaznamenáno celkem 23 erupcí. S erupcemi bývávají spojena zemětřesení; jedno takové v roce 1910 poničilo katedrálu v městě Cartago. Poslední větší aktivita byla zaznamenána v letech 1963–65, začala shodou okolností v den, kdy Kostariku navštívil americký prezident J. F. Kennedy. Poslední malá erupce proběhla v roce 1994.
Sopka Irazú je výrazný vysoký stratovulkán typického kuželovitého tvaru, nejvyšší bod dosahuje nadmořské výšky 3432 m. Na východě je hřebenem spojen s další aktivní sopkou Turrialba. Úrodné sopečné horniny umožňují, aby zdejší krajina byla značně zemědělsky využitá, na jižních svazích až zhruba do nadmořské výšky 3000 m se rozkládají pole a pastviny. V nejvyšší části a na svazích severních byl již v roce 1955 vyhlášen na ploše 20 km2 národní park.
Na sopce Irazú lze ideálně pozorovat primární sukcesi. Rozsáhlé plochy na plochém dně hlavního kráteru pod vrcholem připomínají měsíční krajinu a pokrývá je nezpevněný sopečný popel. Ze svahů místy vyčnívá „rostlá“ vyvřelá hornina; do této dosti ploché struktury jsou však zahloubeny dva hluboké krátery, v jednom z nich vzniklo jezírko s výrazně zbarvenou vodou. Její barva se mění podle rozpuštěných anorganických látek: někdy bývá rezavá, v roce 2009 byla tyrkysově zelená, ale v roce 2014 bylo jezero dokonce úplně vyschlé.
Ačkoli sopka nyní žádnou výraznější aktivitu zrovna neprojevuje, prostředí na sopce stabilní není. Protože vulkanická aktivita průběžně trvá, nemůže se zde vyvinout stabilní lesní „klimaxová“ vegetace, ale udržují se zde – v závislosti na intervalech mezi sopečnými erupcemi – bylinná nebo keřová sukcesní stádia, která následující vulkanická aktivita vrací do bodu „0“. Značná nadmořská výška vrcholu a velmi větrné prostředí by ovšem stejně neumožnily existenci typické lesní vegetace. Na vnějších svazích jsou různě staré lávové proudy, ty – s ohledem na stáří – zejména v nižších částech pokrývají porosty dřevin, místy i nepůvodních.
Okolí vrcholu porůstají většinou křoviny, v nichž je značný podíl vřesovcovitých (Ericaceae). Najdeme zde např. druhy Gaultheria myrsinoides, Gaultheria erecta, Comarostaphylis arbutoides subsp. costaricensis a borůvku Vaccinium consanguineum. Dále jsou zde typické keře Coriaria ruscifolia z čeledi Coriariaceae, komule Buddleja nitida (Scrophulariaceae), Oreopanax xalapensis (Araliaceae), líčidlo Phytolacca rugosa (Nyctaginaceae), Monnina crepinii (Polygalaceae) a Acaena elongata (Rosaceae). Mezi keři vyčnívá podivuhodná stromkovitá rostlina z čeledi miříkovitých (Apiaceae) – Myrrhidendron donnellsmithii.
Vlhčí úpady lemují obrovské listy impozantní rostliny Gunnera insignis (Gunneraceae), které poněkud připomínají devětsil. Na volných místech rostou drobné keříky, např. Monochaetum vulcanicum (Melastomataceae) a Fuchsia microphylla (Onagraceae). Mezi bylinami najdeme vytrvalou máčku Eryngium carlinae, barevnou poloparazitickou bylinu Castilleja irasuensis (Orobanchaceae), podivuhodnou rostlinu Halenia rhyacophila z čeledi hořcovitých (Gentianaceae), typický statný starček Senecio oerstedianus, impozantní terestrickou bromélii Werauhia ororiensis, vlčí bob Lupinus costaricensis i nádherně kvetoucí liánu Bomarea hirsuta (Alstroemeriaceae), z trávovitých bylin biku Luzula denticulata a další. Zajímavostí je bohatý výskyt zavlečeného evropského prasetníku lysého (Hypochaeris glabra), který na území ČR téměř vyhynul.
Na pastvinách na svazích jsou roztroušené duby, především druhu Quercus costaricensis, v jejich korunách lze spatřit nádhernou poloparazitickou rostlinu z čeledi ochmetovitých (Loranthaceae) Psittacanthus schiedeanus, adaptovanou k opylování kolibříky.
Návštěva sopky Irazú je poměrně jednoduchá. Až do kaldery vede z Cartaga úzká, leč asfaltová silnička plná serpentin, o víkendech sem dokonce vyjíždí autobus veřejné dopravy. Po zaplacení vstupního poplatku je možné zaparkovat na okraji kaldery a vydat se na vyhlídky do kráterů. Ze sopky je při troše štěstí možné dohlédnout až k oběma pobřežním liniím – na západ k Pacifiku, na východ k pobřeží Karibského moře. Stejně tak lze spatřit další velké sopky lemující Centrální kotlinu (Poás, Barva, Turrialba), jakož i nejvyšší kostarické pohoří Sierra de Talamanca. Je ovšem velmi důležité volit cestu v časných denních hodinách: kolem 10 hodiny začíná pára obsažená ve vzduchu kondenzovat a celý vrchol se rychle halí do mlhy.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 2. 3. 2009.