Syn.: Melilotus petitpierreana Willd., Melilotus arvensis Wallr., Melilotus melilotus-officinalis Asch. et Graebn., Trifolium officinale L.
Čeleď: Fabaceae Lindl. – bobovité
Melilotus officinalis

Melilotus officinalis

Rozšíření: Souvislý areál sahá na západě po Anglii a Pyreneje, na severu po jižní Skandinávii, na jihu po jižní Itálii, Balkán a Kavkaz, na východě se vyskytuje v mírném páse po Altaj. Izolovaně se vyskytuje v Irsku, Skotsku, celé Skandinávii, Malé Asii, Íránu, Střední Asii, Himálaji. Zavlečen do Severní Ameriky, na jih Jižní Ameriky (od Uruguaye a středního Chile až do Patagonie), jižní Afriky a jižní Austrálie. U nás se vyskytuje především v nižších a teplejších oblastech na většině území.
Ekologie: Rumiště, skládky, navážky, okraje komunikací a další člověkem ovlivněná stanoviště, suché stráně, úhory. Upřednostňuje sušší a slunná stanoviště a neutrální až alkalické půdy. Kvete od května do září.
Popis: Dvouletá, 30–170 cm vysoká bylina. Lodyha bohatě větvená, vystoupavá až vzpřímená, mělce rýhovaná, lysá až krátce přitiskle chlupatá. Listy střídavé, řapíkaté, trojčetné, lístky eliptické až obvejčité, 10–32 mm dlouhé, 3–15 mm široké, nepravidelně řídce zubaté až celokrajné, na spodní straně lysé až krátce přitiskle chlupaté. Hroznovité květenství vyrůstá z úžlabí listů, je krátce stopkaté s 20–80 květy. Kalich pravidelný, pěticípý, zvonkovitý. Koruna žlutá, 4–6 mm dlouhá, pavéza na vrcholu uťatá až mírně vykrojená, křídla kratší nebo stejně dlouhá jako pavéza, člunek je široký, tupý. Plodem je lusk s 1–2 semeny.
Poznámka: Komonice lékařská obsahuje látky melilotin, kumarin, melilotosid, alantoin, kyseliny alantoinovou, melilotovou a močovou, třísloviny, glykosidy a další. Využívá se v lékařství a lidovém léčitelství na hojení ran, snížení srážlivosti krve, proti vysokému krevnímu tlaku. Zřídka se používá jako pícnina nebo medonosná rostlina.
Melilotus officinalisMelilotus officinalis
Fotografováno dne 23. 6. 2005 (Praha-Radotín, Maškův mlýn).