Syn.: Luteola tinctoria Webb et Berthel.
Čeleď: Resedaceae Martinov – rýtovité
Rozšíření: Druh je původní ve Středozemí, pravděpodobně i na Kanárských ostrovech, jako kulturní rostlina se rozšířil skoro do celé Evropy (až po jižní Skandinávii a Ukrajinu) a jihozápadní Asie, byl zavlečen i na Azorské ostrovy, do Severní a Jižní Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland. U nás je považován za archeofyt; vyskytuje se roztroušeně v teplých oblastech, vzácně zasahuje i do chladnějších území.
Ekologie: Roste na stanovištích ovlivněných člověkem – kolem cest, na náspech, rumištích, štěrkových náplavech apod., v pásmu od nížin do pahorkatin. Kvete od května do července.
Popis: Dvouletá bylina, 40–150 cm vysoká, lodyha přímá, jednoduchá nebo větvená, žebernatá. Listy jsou úzce kopinaté až obkopinaté, celokrajné. Květenstvím je hustý hrozen, 15–70(–100) cm dlouhý, květy jsou 4četné, bledožluté, tyčinek je mnoho. Plodem je skoro kulovitá tobolka dosahující průměru až 6 mm, se 3 růžky.
Využití: Rýt barvířský byl ve středověku pěstován jako barvířská rostlina, z nati se vyrábělo žluté a zelené barvivo k barvení látek, ze semen se také lisoval olej, který sloužil ke svícení a výrobě fermeže, přidával se i do laků.
Ohrožení a ochrana: Rýt barvířský je v Červeném seznamu uveden jako ohrožený druh (C3).
Fotografováno dne 11. 6. 2006 (Španělsko, Kanárské ostrovy, Gran Canaria, okolí Fataga).