Marcello Malpighi se narodil dne 10. března 1628 v Crevalcore u Bologne, zemřel 30. září 1694 v Římě na mrtvici, pohřben je v Bologni. Byl to italský lékař.
V sedmnácti letech začal studovat na univerzitě v Bologni aristotelovskou filozofii, v roce 1653 získal titul doktor medicíny. V Bologni začal v roce 1656 učit lékařskou praxi, stejný rok na univerzitě v Pise teoretickou medicínu. Tři roky učil v Pise, pak se vrátil do Bologne, od roku 1661 učil 4 roky na univerzitě v Messině. V roce 1691 se stal lékařem papeže Innocenta XII, současně vyučoval medicínu na papežské lékařské škole.
Zabýval se výzkumem mikroskopických struktur, lze jej považovat za prvního histologa. Studoval především živočišné objekty (kůži, ledviny, játra), zasáhl i do výzkumu embryologie. Popsal u živočichů kapiláry spojující cévy a tepny, první viděl v mikroskopu červené krvinky. Studoval i otisky prstů. Předpokládal, že mozek funguje jako žláza. Při studiu hmyzu objevil, že místo plic má systém úzkých trubiček rozvádějících vzduch k tkáním a mylně předpokládal podobné dýchací orgány i u rostlin. Mnohé anatomické struktury se po něm jmenují (Malpighiho trubice u hmyzu, tělíska v ledvinách).
Věnoval se i mikroskopickému studiu rostlinných pletiv a je pokládán za zakladatele rostlinné anatomie. Všímal si např. letokruhů a interpretoval je jako výsledek růstu stimulovaného výživou přicházející z listů.
Napsal řadu studií, např. v roce 1666 vydal práci De polypo cordis, v roce 1671 Anatomia Plantarum, v letech 1686–87 v Leydenu vyšla Opera omnia; část jeho prací vyšla až posmrtně v roce 1697 jako Opera posthuma.
Na jeho počest byl pojmenován rod Malpighia L., mamara, Malpighiaceae.
