Syn.: Laserpitium gaudinii Moretti
Čeleď: Apiaceae Lindl. – miříkovité
Rozšíření: Areál zahrnuje alpskou část severní Itálie od Piemontu po jižní Tyroly, jižní a jihovýchodní část Švýcarska, do Rakouska přesahuje pouze údolím Innu do Tyrol; snad roste též v Julských Alpách ve Slovinsku. Výskyt na Balkáně (od Chorvatska po Černou Horu) je nejistý, možná se vztahuje k poněkud odlišnému nominátnímu poddruhu Laserpitium krapfii subsp. krapfii.
Ekologie: Provází křoviny a světlé borové lesy, zazemněnou suť, řidčeji i živné alpínské louky a vysokobylinnou vegetaci v karech. Lokality leží v nadmořských výškách od 600 až do 2350 m.
Popis: Vytrvalá bylina s čupřinatým oddenkem a přímou, 50–120 cm vysokou, často ojíněnou lodyhou. Listy jsou střídavé, v obrysu trojúhelníkovité, 1–2krát trojčetné, lístky posledního řádu jsou obvykle trojlaločné, úkrojky dolních listů jsou vejčité až podlouhlé, na okraji vroubkované až zubaté, u horních lodyžních listů obvykle úzké, jednoduché, celokrajné; listové pochvy jsou mohutně vyvinuté. Květenství je složený okolík s (5–)7–15(–24) paprsky; obal tvoří 1–5 listenů, někdy chybí; listeny obalíčku jsou přítomny; korunní lístky jsou žlutozelené nebo načervenalé. Plody jsou podlouhlé dvounažky s křídlatými žebry.
Záměny: Dosti podobný je hladýš širolistý (Laserpitium latifolium), který je však mohutnější, jeho složený okolík tvoří až 40 okolíčků, má celokrajné lístky a kvete bíle.
Fotografovala Alena Vydrová, dne 27. 8. 2017 (Švýcarsko, kanton Graubünden, Tarasp).