Syn.: Cistus pilosus L., Cistus violaceus Cav., Helianthemum apenninum subsp. violaceum (Cav.) O. Bolòs et Vigo, Helianthemum pilosum (L.) Pers., nom. illeg
Čeleď: Cistaceae Juss. – cistovité
Rozšíření: Západomediteránní druh, na evropském kontinentě roste od Španělska po Itálii, v Africe od Maroka po Libyi.
Ekologie: Roste v rozvolněné křovinaté vegetaci na kamenitých svazích, preferuje vápencové substráty, méně často roste i na píscích.
Popis: Vytrvalý, volně trsnatý polokeřík, dorůstá výšky 10–35(–40) cm; větvičky jsou přímé nebo vystoupavé, jemně přitiskle šedavě chlupaté. Listy jsou vstřícné, kratičce řapíkaté, čárkovité až čárkovitě kopinaté, 5–13(–17) mm dlouhé a 0,8–2(–2,5) mm široké, přitiskle šedě chlupaté, s vtroušenými hvězdovitými chlupy, na okraji obvykle podvinuté, na vrcholu tupé; palisty jsou šídlovité. Květenství je volný koncový hrozen z maximálně 16 květů; 3 vnitřní kališní lístky jsou vejčité, 4–6(–8,5) mm dlouhé, s vyniklými nachovými žilkami, lysé nebo řídce chlupaté, někdy s hvězdovitými chlupy, vnější kališní lístky dosahují délky 1/4–1/3 vnitřních; korunní lístky jsou obvejčité, 6–8(–10) mm dlouhé, bílé nebo řidčeji fialové; tyčinek je mnoho; svrchní jednopouzdrý semeník srůstá z 3 plodolistů. Plody jsou vejcovité, 3,5–5,5 mm dlouhé, hustě chlupaté tobolky.
Poznámka: Druh patří do širšího, velmi proměnlivého okruhu devaterníku Helianthemum apenninum, od něhož by se měl především lišit velmi úzkými, čárkovitými listy a špičkami kališních lístků před rozvitím nestočenými. Zdá se, že v této skupině nehraje barva květů až tak rozhodující roli – zejména na Pyrenejském poloostrově má variabilita těchto taxonů nápadně síťovitý charakter. O složitosti problematiky také vypovídají odlišné druhové koncepty, které se udržují i v současných příručkách.
Fotografoval Mário Duchoň, dne 30. 3. 2012 (Maroko, Vysoký Atlas, nad obcí Ijjoukak).