Syn.: Fabiana araucana Phil., Fabiana biflora J. Rémy, Fabiana imbricata var. biflora (J. Rémy) Reiche, Fabiana lutescens Phil.
Čeleď: Solanaceae – lilkovité
Rozšíření: Druh jihozápadu Jižní Ameriky, vyskytuje se na středochilsko-argentinském pomezí, od chilského regionu Atacama a argentinské provincie San Juan na severu až po chilský regin Los Ríos a severozápad argentinské provincie Chubut na jihu.
Ekologie: Roste na strmých horských svazích, na stanovištích skalnatých i v písčitých stepích, při březích řek, v nadmořských výškách od 200 až do 3200 m. Kvete od listopadu do února.
Popis: Stálezelený, bohatě větvený keř dosahující výšky 50–350 cm, s větvemi poléhavými, vystoupavými až přímými, hustě olistěnými. Listy jsou přisedlé, střechovitě se překrývající, listová čepel je vejčitá, 1,2–2 mm dlouhá a 0,5–1 mm široká, dužnatá, lysá. Květy vyrůstají jednotlivě na konci jednotlivých větví, jsou vzpřímené, přisedlé nebo jen kratičce stopkaté, kalich je číškovitý, 2–3 mm dlouhý, lysý, jeho cípy jsou asi 1 mm dlouhé, tupé; koruna je nálevkovitá, 12–16(–20) mm dlouhá a 2–3 mm široká, bílá, modravá až nafialovělá, lysá, korunních cípů je 5, jsou asi 1 mm dlouhé a až 2 mm široké, zaokrouhlené; tyčinek je 5, jsou nestejně dlouhé, blizna je hlavatá. Plodem je vejcovitá tobolka, 4–6 mm dlouhá.
Využití: Dřevinu zná tradiční jihoamerická medicína, v klimaticky příhodných oblastech světa bývá vysazována i do zahrad.
Poznámka: Rod Fabiana v současnosti zahrnuje 15 akceptovaných druhů, všechny se vyskytují na jihu a jihozápadě jihoamerického kontinentu. Rod je blízce příbuzný s rodem Calibrachoa. Francisco Fabián y Fuero (1719–1801), na kterého rodové jméno odkazuje, byl španělský duchovní, podporovatel botanických studií.
Fotografoval Mário Duchoň, dne 11. 2. 2019 (Chile, údolí Río Maule, Valle de los Cóndores).