Biologická klasifikace: Animalia, Reptilia, Squamata, Lacertidae
Syn.: Lacerta europaea Pallas, 1814; Lacerta paradoxa Bedriaga, 1886; Lacerta stirpium Daudin, 1802; Seps caerulescens Laurenti, 1768; Seps ruber Laurenti, 1768
Česká jména: ještěrka obecná
Anglická jména: Sand lizard
Rozšíření: Plaz, jehož areál se táhne od severovýchodního Španělska, Francie, Velké Británie a jižní Skandinávie na východ přes západní, střední a východní Evropu na Kavkaz, na severozápad Číny a severozápad Mongolska. Na jih sahá až do Alp, severní a východní Albánie a do severního Řecka. Chybí v Irsku, v jižní a západní Francii, na většině Španělska a v Itálii. Na tomto rozsáhlém území je rozlišováno několik poddruhů. V České republice je rozšířen poddruh nominátní, chybí pouze v Krkonoších.
Způsob života: Obývá širokou škálu typů stanovišť, okraje lesů a polí, náspy, travnaté a skalnaté svahy, kamenité stráně, opuštěné lomy, křovinaté meze, paseky, vřesoviště, pobřežní duny, stepi, subalpínské a alpínské louky, živé ploty, tradičně obhospodařované zemědělské půdy a venkovské zahrady. Vyhýbá se hustě zarostlým místům. Vyskytuje se v pásmu od mořského pobřeží až do nadmořské výšky okolo 2500 m (v Bulharsku).
Je aktivní ve dne. Živí se převážně hmyzem, stonožkami, pavouky, červy, ale i plži, pozemními korýši, příležitostně pije vodu nebo olizuje rosu.
Samotářský a teritoriální druh, každý jedinec vlastní revír, který zasahuje do vzdálenosti přibližně 20 m od úkrytu v zemi.
Ze zimního spánku se probouzí v dubnu. V květnu nebo červnu klade samice 4–15 vajíček do mělké jamky. Mláďata se z vajec líhnou podle teploty za 40–65 dní v půli července až srpnu. Malé ještěrky měří 4–6 cm. Pohlavně dospívá zpravidla po druhém zimování. V říjnu vyhledává zemní skrýše, ukrývá se pod kořeny stromů, v opuštěných norách, v puklinách skal nebo pod hromady listí, kde přezimuje.
Mezi přirozené predátory patří například volavky, čápi nebo dravci.
Popis: Ještěrka s relativně velkou, krátkou hlavou se zaobleným nosem, silnými končetinami a poměrně krátkým silným ocasem, která dosahuje délky 18–25 cm a hmotnosti 10–35 g. Ocas tvoří asi 60 % délky těla. Za nosním otvorem jsou dva frenální štítky. Krční límec je pilovitý. Temeno hlavy a hřbet jsou u obou pohlaví zbarveny hnědě nebo šedohnědě. Světle šedý, žlutohnědý nebo hnědý hřbet je obvykle lemovaný dvojicí úzkých světlých proužků po stranách. Boky jsou u samců zářivě zelené s tmavými skvrnami, břicho je nazelenalé. Samice je na bocích hnědá až šedohnědá, břicho je žlutavé až bílé. Mláďata jsou šedohnědá s bílými skvrnami.
Ohrožení a ochrana: Červený seznam IUCN (2010) ho klasifikuje jako druh z hlediska ohrožení méně dotčený (LC). V Červeném seznamu ČR je zařazena do kategorie druhů zranitelných (VU).
Poznámka: V Evropě je poměrně hojně rozšířen morfotyp ještěrky obecné s rezavým hřbetem Lacerta agilis m. erythronota.
Fotografováno ve dnech 10. 5. a 19. 6. 2021 (Česko, Čechy, Hradec Králové, PP Na Plachtě).