Syn.: Cycas gracilis Miq., Cycas kennedyana F. Muell., Cycas normanbyana F. Muell.
Čeleď: Cycadaceae Pers. – cykasovité
Rozšíření: Endemit australského východního Queenslandu, areál se táhne od Yorského poloostrova na severu po město Mackay na jihu. Jsou rozlišovány tři poddruhy.
Ekologie: Roste v tropických lesích, v lesních lemech a křovinaté vegetaci, spoutá až do nadmořské výšky okolo 860 m.
Popis: Dvoudomý cykas se stromkovitým kmínkem 3(–6) m vysokým. Listy jsou dlouze řapíkaté, na řapících ostnité, 70–230 cm dlouhé, ploché nebo slabě kýlnaté, zpeřené, se 160–300 lístky, které jsou čárkovité, zelené, obvykle lesklé, prostřední lístky jsou 13–24 cm dlouhé a až 1 cm široké, po okraji mírně až výrazně podvinuté, lysé. Katafyly jsou čárkovité, 6–12 cm dlouhé; samčí šištice jsou vejcovité, 15–25 cm dlouhé, dosahují 8–15 cm v průměru, jsou oranžové až oranžovohnědé, megasporofyly jsou 20–37 cm dlouhé, na vrcholu s 15–45 mm dlouhým ostnem. Semena jsou 30–40 mm dlouhá.
Využití: Syrová semena cykasů jsou jedovatá, domorodí Australané je však namáčeli, drtili a pražili, čímž je toxinů zbavovali. Připravovala se z nich potom mouka.
Ohrožení a ochrana: Na cykas prostřední se vztahuje ochrana mezinárodní obchodní úmluvy CITES.
Poznámka: Na východě Queenslandu se vyskytuje zhruba deset druhů cykasů, Cycas media je z nich nejrozšířenější.
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 26. 9. 2024 (Austrálie, Queensland, Behana Gorge).