Národní park Kakadu (Kakadu National Park), největší národní park Severního teritoria a druhý největší park Austrálie, se nachází v centrální části Top Endu Severního teritoria. Pokrývá plochu 19 804 km2, jeho rozloha tedy dosahuje zhruba 90 % rozlohy Moravy. Zcela největším národním parkem Austrálie je Munga-Thirri–Simpson Desert National Park s rozlohou zhruba 36 000 km2, ten leží v centrální oblasti kontinentu.
Kakadu National Park byl vyhlášen v roce 1981, téhož roku byl zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO. Pro své mimořádné ekologické, botanické, zoologické a hydrologické vlastnosti je zahrnut mezi mokřady Ramsarské úmluvy.
Na východě park sousedí s rozsáhlou Arnhemskou zemí, zahrnuje celé povodí řeky South Alligator River, části povodí West Alligator River, Wildman River a East Alligator River, také západní okraj náhorní Arnhemské plošiny se strmými a velkolepými srázy, vodopády, převisy a jeskyněmi. Třetina jeho území patří australským domorodým kmenům Gagudju a Jabiluka, které svou půdu pronajaly australské správě parku. Jeho název vznikl vlastně tak trochu omylem, byl odvozen z nesprávné výslovnosti slova Gagudju, které pochází z dnes již nepoužívaného jazyka domorodých obyvatel žijících v severní části parku.
Na území národního parku vládne tropické monzunové klima, pro nějž je charakteristické střídání výrazně vlhkého a velmi suchého období. Přes 90 % ročních srážek spadne v období dešťů, mezi listopadem a dubnem, které se vyznačuje lokálními bouřkami, silným deštěm, tropickými cyklóny a teplotami kolem 33–37 °C. Řeky jsou rozvodněné a nížinné oblasti jsou zaplaveny. Průměrné roční srážky od pobřeží směrem do vnitrozemí klesají od 1565 mm na severu k 1100 mm na jihu. Teploty jsou vysoké po celý rok, nejchladněji je od června do poloviny srpna (21–33 °C). Od května do září je období sucha, na jehož konci vysychají koryta řek a řada mělkých mokřadů.
Z fytogeografického hlediska patří Národní park Kakadu do Severoaustralské provincie. Široká škála zdejších přírodních stanovišť hostí rozmanité druhy rostlin a živočichů.
Na severu se obtížně dostupné bažiny a močálovité vodní plochy (billabongy) táhnou až k mořskému pobřeží. Delty řek pokrývají rozsáhlé mangrovové porosty s druhy Aegiceras corniculatum, Avicennia marina, Bruguiera exaristata, Lumnitzera racemosa, Sonneratia alba, Volkameria inermis i Rhizophora stylosa.
V lesních lemech a na pobřežních dunách roste trojzejkan Carallia brachiata, Breynia cernua, Micromelum minutum, lejnice Sterculia quadrifida nebo dřevitá liána Opilia amentacea.
V tropických lesích, často na březích vodních toků, se z dřevin objevují Alstonia actinophylla, Buchanania arborescens, Timonius timon, Vavaea amicorum nebo Wrightia pubescens. Tato stanoviště snáší i fíkovník hroznatý (Ficus racemosa), naopak především na skalních výchozech najdeme fíkovník Ficus brachypoda.
Obrovská rozloha mokřadů poskytuje životní prostor mnoha druhům ptáků, včetně chřástala hnědobřichého (Eulabeornis castaneoventris), ledňáčka lesklého (Todiramphus macleayii), ledňáčka posvátného (Todiramphus sanctus), kolpíka královského (Platalea regia), čápa černokrkého (Ephippiorhynchus asiaticus) nebo husičky australské (Dendrocygna eytoni).
Ke zdejším původním rybám patří bahník australský (Neoceratodus forsteri) nebo lates stříbřitý (Lates calcarifer), nazývaný barramundi a oblíbený mezi místními rybáři. Z plazů jmenujme alespoň varana Mertensova (Varanus mertensi) a agamu Lophognathus gilberti.
Severní nížinné biotopy ohraničuje vyvýšená a silně členitá pískovcová Arnhemská plošina dosahující nadmořské výšky 330 m s nespočetnými vodopády a roklemi. Celá tato oblast je o poznání sušší a voda z ní rychle odtéká, i když je v plném dosahu monzunového podnebí. Půda je vzácná, většinou je zachycená ve skalních puklinách nebo v mělkých prohlubních. Na pískovcových skalách a plošinách roste velmi pozoruhodný místní endemit pandán Basedowův (Pandanus basedowii), na srázech třeba vraskoun arnhemský (Alyxia tropica), menší strom Owenia vernicosa, křovité ibišky (např. opět úzce endemický Hibiscus symonii, ale i rozsáhleji rozšířený Hibiscus meraukensis) nebo rovněž místní jehličnan Callitris intratropica.
Ze zvířat tu žije holub arnhemský (Petrophassa rufipennis), klokan vraný (Osphranter bernardus), possum skalní (Pseudochirops dahlii) a jeskynní gekon Pseudothecadactylus lindneri.
Nachází se zde mnoho posvátných míst původních obyvatel, některá jsou veřejnosti nepřístupná. Ale na mnoha dalších archeologických nalezištích můžeme obdivovat skalní malby a rytiny zobrazující způsob života původních obyvatel, od pravěkých lovců a sběračů až po dosud žijící domorodé obyvatele na tomto území. Nejstarší malby jsou staré až 20 tisíc let, nejmladší jsou z druhé poloviny 20. století. Na informačních tabulích jsou dokonce i fotografie současných autorů. Domorodá kultura má dlouhou historii a ve východní části Kakadu, především v oblastech Nourlangie Rock a Ubirr, se s ní může setkat i běžný návštěvník parku. Kresby se často překrývají v mnoha vrstvách, někdy znázorňují i již vyhynulé druhy. Pozoruhodné jsou obzvláště „rentgenové malby“, na nichž jsou zachyceny i vnitřní orgány a kostry živočichů.
Ve světlých a poměrně nízkých křovinatých až lesních porostech dominují blahovičníky, například Eucalyptus tetrodonta a Eucalyptus miniata, další pro Austrálii tak typické myrtovité tu zastupují například blahovičníkovec Corymbia ptychocarpa, vlasokuby Calytrix brownii a Calytrix exstipulata, hřebíčkovce Syzygium bleeseri a Syzygium suborbiculare, nádherná Verticordia cunninghamii i Xanthostemon eucalyptoides nebo Xanthostemon paradoxus.
Setkáme se tu také s dřevinami z čeledi proteovitých (např. Banksia dentata, Grevillea mimosoides, Grevillea parallela, Grevillea pteridifolia, Grevillea refracta, Persoonia falcata), ale i s palmami, například s druhy Livistona inermis a Livistona humilis. Na holých větvích vykvétají červenooranžové květy druhu Brachychiton megaphyllus, ale také nápadné žluté květy stočenáků, tedy především druhu Cochlospermum fraseri, méně časté tu je i Cochlospermum gillivraei. Určitě zaujmou i poměrně velké květy druhu Planchonia careya. I zástupce rostlin hořcovitých tu objevíme, v mokřinách roste Utania racemosa.
Početné jsou rovněž dřeviny bobovité, především kapinice (např. Acacia holosericea nebo Acacia lycopodiifolia), ze stejné čeledi tu roste i kačurel rozložený (Jacksonia dilatata), Erythrophleum chlorostachys a krásná zarděnice netopýří (Erythrina vespertilio). V korunách stromů parazituje i několik zástupců čeledi ochmetovitých, například keřík Decaisnina signata.
Přebohatou říši živočišnou v lesních oblastech zastupují kupříkladu lemčík velký (Chlamydera nuchalis), tabon oranžovonohý (Megapodius reinwardt), zoborožík přílbový (Philemon buceroides), pávík černobílý (Rhipidura leucophrys) a pávík Rhipidura albiscapa, astrild bělolící (Taeniopygia bichenovii), sova australská (Tyto novaehollandiae), kaloň vábivý (Pteropus alecto) a mnohé další druhy.
Níže položené oblasti parku, zejména v okolí řek, procházejí v průběhu roku velkými změnami v závislosti na počasí. Na sezonně zaplavovaných stanovištích roste pandán spirálovitý (Pandanus spiralis), opadavý keř Barringtonia acutangula z čeledi hrnečníkovitých a keře z čeledi odulovitých, tedy obrožka australská (Osbeckia australiana) a odule malabarská, kterou australská botanika přiřazuje spíše k druhu Melastoma affine.
V období dešťů jsou rozsáhlé oblasti parku zaplaveny vodou, naopak v době vrcholícího sucha dochází k vysychání mokřadů a voda zůstává jen ve vodnatějších řekách, v jezerech a v některých slepých říčních ramenech, zvaných v Austrálii billabongy. Na písčitých březích narazíme na masožravou bublinatku plavou (Utricularia fulva) i dvojrupku lnokvětou (Byblis liniflora). Mezi nimi se pohybuje často čejka australská (Vanellus miles) nebo volavka černobílá (Egretta picata). Na stromech se živí ve velkých počtech kakadu havraní (Calyptorhynchus banksii), také kakadu žlutočečelatý (Cacatua galerita), kakadu naholící (Cacatua sanguinea) a kakadu růžový (Eolophus roseicapilla), rovněž lori žíhaný (Psitteuteles versicolor) a lori rudopáskový (Trichoglossus rubritorquis), anebo medosavka modrolící (Entomyzon cyanotis) a medosavka jednobarvá (Stomiopera unicolor). V porostech v okolí mokřadů vyhledává útočiště klokan hbitý (Notamacropus agilis) a klokan antilopí (Osphranter antilopinus).
V období sucha se v přetrvávajících mokřinách soustředí velké množství živočichů. V oblasti Yellow Water se pořádají oblíbené plavby výletní lodí, z mokrých břehů i přímo z tekoucí vody se zvedají pandány vodní (Pandanus aquaticus) a na vodě kvetou lekníny (např. Nymphaea violacea, Nymphaea immutabilis), plavíny (Nymphoides aurantiaca, Nymphoides indica, Nymphoides minima) a lotos indický (Nelumbo nucifera), mezi kterými se krmí vodní ptáci, např. husovec strakatý (Anseranas semipalmata), ostnák lotosový (Irediparra gallinacea), kachnička vlnkovaná (Nettapus pulchellus) či husice královská (Radjah radjah). Na stromech vyčkává na svou kořist orel bělobřichý (Haliaeetus leucogaster). Na březích shání potravu kvakoš rezavý (Nycticorax caledonicus) nebo jeřáb australský (Grus rubicunda). V řekách i v mokřadních oblastech je velmi hojný krokodýl mořský (Crocodylus porosus). Z obojživelníků tu najdeme například rosnici sinou (Ranoidea caerulea) a rosnici Tornierovu (Litoria tornieri).
Park se potýká také s nepůvodními druhy, které soutěží s citlivými jedinečnými ekosystémy a narušují je. Patří mezi ně zdivočelý buvol domácí (Bubalus bubalis), prase divoké (Sus scrofa), liška obecná (Vulpes vulpes), králík divoký (Oryctolagus cuniculus) a ropucha obrovská (Rhinella marina). Z rostlin sem byla zavlečena například neotropická citlivka Mimosa pigra, pomalu tekoucí vody zamořila nepukalka obtížná (Salvinia molesta).
Fotografováno ve dnech 23. až 26. 8. 2024.