Syn.: Adansonia bahobab L., Adansonia baobab Gaertn, Boababus digitata (L.) Kuntze
Česká jména: bahobab prstnatý (Presl 1846), baobab prstnatý (Mareček 1994)
Čeleď: Malvaceae – slézovité
Rozšíření: Druh je původní v Africe, kde má rozsáhlý areál v subsaharské oblasti – od Mauritánie až po Súdán a od Eritrey až do Jihoafrické republiky, jako původní je uváděn rovněž z Jemenu a Ománu. Do Indie byl zavlečen pravděpodobně už Araby zhruba přes 1500 lety, sekundární výskyt je znám i z Madagaskaru.
Ekologie: Velmi typický druh africké savany; opadavost souvisí se střídáním období sucha, kdy listy shazuje, a období dešťů. Květy opylují především kaloni.
Popis: Strom často s lahvovitým tvarem kmene a vysoko nasazenou korunou s mohutnými a krátkými kosterními větvemi. Strom dorůstá obvykle výšky okolo 15 m, může být však i 30 m vysoký. Ztlustlý kmen je šedohnědě zbarvený, hladký; dřevo nemá klasické letokruhy, ale jakési samostatné slupkovité vrstvy. Listy vyrůstají koncem jara a jsou složeny většinou z pěti široce podlouhlých lístků (odtud druhové jméno). Kvete velmi krátce bílými, sladce vonícími květy, které dosahují v průměru až 20 cm. Plod je vejcovitého tvaru, až 20 cm dlouhý, žlutozeleně plstnatý.
Využití: Plody baobabu nacházejí uplatnění jak v tradiční medicíně k léčbě horečky, tak v domácí kuchyni (zdroj vitamínů v bílé houbovité dužině, olej v semenech).
Mohutné kmeny těchto stromů jsou občas využívány jako jímky na dešťovou vodu, přístřešky, obydlí, sklady, ale jsou známy případy, kdy byly používány i jako vězení. V roce 1881 vysvětili v eritrejském Kerenu v baobabu dokonce mariánskou kapli. V některých regionech Afriky do baobabů také pohřbívali mrtvé, v Senegalu takto končívali hlavně griotové, místní potulní básníci a hudebníci.
Se stromem jsou spojeny pranostiky vázající se k příchodu období dešťů, v Keni se třeba říkává, že když vykvetou baobaby, přijde záhy období dešťů. V Senegalu se zase věřilo, že černoši umírají, když baobab ztratí listy, zatímco na bělochy přijde řada, až se na něm nové listy zase začnou objevovat. Byl v tom jistě kus pravdy, úmrtnost domorodého obyvatelstva se skutečně zvedala během období sucha, kdy byl nedostatek potravy, naopak u dveří Evropanů klepala smrt častěji za dešťů, kdy se výrazněji šířily horečnaté choroby.
Poznámka: Rod Adansonia čítá devět druhů, z nichž je šest endemických na Madagaskaru (Adansonia grandidieri, A. madagascariensis, A. rubrostipa, A. perrieri, A. suarezensis, A. za), dva pocházejí z Afriky (kromě tohoto druhu ještě nedávno popsaná Adansonia kilima) a jeden z Austrálie (A. gregorii). Oba africké druhy jsou si blízce příbuzné, liší se stupněm ploidie, který je korelován s některými morfologickými a anatomickými znaky, a také ekologicky: tetraploidní A. digitata roste výhradně v nižších nadmořských výškách.
Fotografovali Petr Krása, v srpnu 2006 – plody (Madagaskar, ve vesnici Soalala a u jezera Kinkony), Alena Vydrová, dne 18. 3. 2004 (Keňa, NP Tsavo West), Jindřiška Vančurová, dne 4. 10. 2021 – květy (Mosambik, provincie Nampula, Cabaceira).