Syn.: Callitriche intermedia Hoffm., Callitriche autumnalis δ goldbachii Kütz., Callitriche autumnalis α brutia Kütz., Callitriche autumnalis d. minuta forma b. halleri Kütz., Callitriche autumnalis τ callophylla Kütz., Callitriche autumnalis α lacustris Kütz., Callitriche autumnalis o heterophylla Kütz., Callitriche autumnalis ξ platyphylla Kütz., Callitriche aquatica subsp. hamulata (Koch) Bonnier et Layens, Callitriche brutia var. hamulata (Kütz. ex W. D. J. Koch) Lansdown, Callitriche brutia subsp. hamulata (Kütz. ex W. D. J. Koch) O. Bolòs et Vigo, Callitriche brutia subsp. hamulata (Kütz. ex W. D. J. Koch) Stace nom. illeg.
Česká jména: žabívlas prostřední (Presl 1819), žabívlas širokoplodý (Opiz 1852), žabinec háčkovitý, žabí vlas (Sloboda 1852), hvězdoš háčkovitý (Čelakovský 1879, Dostál 1950), hvězdoš křídloplodý (Dostál 1989), hvězdoš háčkatý (Kubát 2002)
Slovenská jména: žabívlas udicatý (Reuss 1853), hviezdoš háčikovitý (Dostál 1950)
Čeleď: Plantaginaceae – jitrocelovité
Rozšíření: Evropský druh se zřetelně subatlantskou tendencí. Na sever až po Island, severní Skandinávii a snad severní Ural, také v Grónsku. Na jih po jižní Francii, Sicílii, Srbsko a jižní Rumunsko, snad i v Řecku. Na východ po Litvu a Slovensko (zde rozeznán teprve nedávno, nyní jsou známy sběry i z východního Slovenska). V části areálu může být zaměňován za blízce příbuzný atlantsko-mediteránní taxon Callitriche brutia Petagna, s nímž bývá někdy slučován do jednoho druhu. Zplanělý se vyskytuje na pacifickém pobřeží Severní Ameriky od Britské Kolumbie po Oregon.
V České republice roste roztroušeně až hojně, zejména častý je v subatlantsky laděných oblastech v severních a západních Čechách, běžný je také v oblastech větších lesních komplexů středních a vyšších poloh. Směrem na východ je jeho výskyt zřetelně řidší, na jižní a jihovýchodní Moravě téměř chybí. V teplých oblastech se vyskytuje zpravidla pouze ve větších řekách a jejich aluviích (i zde v poslední době spíše zřídka), výskyt mimo říční nivy je zde velmi vzácný.
Ekologie: Obojživelný druh rostoucí ve vodním prostředí i terestricky na vlhkém substrátu. Je charakteristickou rostlinou tekoucích vod: roste v chladnějších čistších řekách, říčkách a potocích, zejména s písčitým či jemně štěrkovitým dnem. V tekoucích vodách vytváří charakteristické husté vzplývavé závoje lodyh. Častý je ale i ve vodách stojatých – v příkopech, tůních a rybnících, v kalužích lesních cest nebo terestricky na obnažených dnech, náplavech řek a na vlhkých místech. Bývá uváděn jako indikátor čistoty vod, občas se ale vyskytne i ve vodě znečištěné nebo na eutrofním bahně. Podobně bývá popisován jako druh acidofilní, ovšem např. výskyt ve vývěru Punkvy dokládá, že to neplatí absolutně. Kvete od dubna do listopadu.
Popis: Vytrvalé rostliny s lodyhami až 1 m dlouhými, zpravidla bohatě větvenými, na hladině vytvářejícími plovoucí listové růžice; terestrické formy se zkrácenou plazivou lodyhou, kořenující v uzlinách. Lodyha a listy s velmi drobnými štítnatými chlupy složenými z (8–)9–19 buněk. Listy různých tvarů, úzce čárkovité až kopisťovité, 1–5žilné, (2–)3–38(–52) mm dlouhé, (0,2–)0,4–4,8(–5,4) mm široké; čárkovité listy na vrcholu mělce až hluboce vykrojené, s krajními špičkami většinou ještě rozšířenými do stran (vrchol listu připomíná klíč na utahování matic); plovoucí růžice z (6–)7–16(–18) listů, často miskovité (konkávní). Květy nahé, jednopohlavné, s výjimkou terestrických rostlin ponořené, rozkvétající odspodu lodyhy, se záhy opadavými blanitými listeny; v uzlině zpravidla 2 květy v paždí protistojných listů, většinou samčí a samičí květ proti sobě, proto plody téměř vždy v uzlinách po jednom; tyčinka drobná, v čase opylení nazpět ohnutá k čnělkám, nitka tyčinky po otevření prašníku 0,2–1,0(–1,2) mm dlouhá; pyl bezbarvý; čnělky až 2,9(–4,1) mm dlouhé, silně nazpět dolů ohnuté. Tvrdky za zralosti tmavě hnědé, řidčeji hnědé, okrouhlé nebo široce eliptické, se zbytky čnělek přitisknutými k bokům plodu, v suchém stavu (0,9–)1,0–1,5(–1,7) mm dlouhé, (0,8–)1,0–1,4(–1,5) mm široké, na hranách merikarpií úzce křídlaté, křídlo (0,01–)0,04–0,11(–0,14) mm široké.
Záměny: Za hvězdoš háčkatý bývá velmi často zaměňován hvězdoš mnohotvarý (Callitriche cophocarpa) – zejména rostliny s užšími listy nebo rostliny terestrické, které jsou bez plodů nezřídka k nerozeznání podobné. Hvězdoš háčkatý však plodí o poznání častěji. Oba druhy se dají i ve sterilním stavu spolehlivě určit pod mikroskopem podle počtu buněk štítnatých chlupů na lodyze.
Hvězdoš háčkatý má velmi charakteristické vrcholy čárkovitých listů – s krajními špičkami zřetelně rozšířenými do stran, připomínající klíč na utahování matic. Tento znak je běžně považován za klíčový. Typické zahnutí krajních špiček do stran se však nemusí vždy vytvořit, znak v těchto případech není využitelný (úzce čárkovité listy vykrojené na vrcholu vytvářejí i C. cophocarpa, C. platycarpa a C. palustris). Navíc zdaleka ne všechny rostliny C. hamulata vytvářejí čárkovité listy.
Druh je charakteristický bezbarvými prašníky, které ale vzhledem k malým rozměrům tyčinek bývají často přehlédnuty. Nejspolehlivější je určení podle plodů, které mají zbytky čnělek přitisknuté k bokům.
Ohrožení a ochrana: V červeném seznamu Slovenska je tento druh řazen k druhům zranitelným (VU).
Poznámka: Hvězdoš háčkatý je hydrogamní druh – květy jsou ponořené a opylení probíhá pod vodou pomocí smáčivého pylu (druhým hydrogamním hvězdošem na našem území je nepříbuzný druh Callitriche hermaphroditica). Mimo to je hvězdoš háčkatý pravděpodobně obligátně samosprašný, přenos pylu je zprostředkován ohnutím tyčinky k protilehlým čnělkám. Tento způsob reprodukce umožňuje rostlinám tvořit plody i v prudce tekoucích vodách, přestože květy jsou ponořené. Zajímavé je, že k tvorbě plodů dochází i u terestrických rostlin, přestože pyl není uzpůsoben pro šíření vzduchem. V tomto případě dochází k opylení pravděpodobně v kapce vody v paždí listů.
Fotografováno ve dnech 8. 7. 2008 (Česko, Majdalena, břeh Lužnice u Rozvodí), 19. 8. 2009 (Šluknovsko, Nové Hraběcí, Šluknov) a 19. 10. 2009 (Svitavsko, Opatov); fotografie plodů a vrcholu listu pořízeny z kultivovaného a herbářového materiálu autora.