Syn.: Jacquinia angustifolia Oerst., Jacquinia aurantiaca var. pseudopungens Mez, Jacquinia donnell-smithii Mez, Jacquinia nervosa C. Presl, Jacquinia submembranacea Mez
Čeleď: Primulaceae Batsch ex Borkh. – prvosenkovité
Rozšíření: Středoamerický druh, areál se táhne od poloostrova Yucatán v Mexiku přes Guatemalu, Honduras, Salvador a Nikaraguu do Kostariky.
Ekologie: Provází podrost poloopadavých monzunových lesů v tropicky horkých, ale dosti suchých oblastech. Má neobvyklý cyklus shazování listů: v době sucha využívá příležitosti, kdy dřeviny hlavní úrovně jsou bezlisté, v této době plně asimiluje a také kvete, zatímco v době monzunu, kdy je podrost silně zastíněný, listy shazuje a shromažďuje vodu v dlouhých kořenech.
Popis: Poloopadavý keř nebo malý strom vysoký nanejvýš 5 m; letorosty jsou lysé nebo roztroušeně chlupaté, pokryté lenticelami. Listy jsou střídavé; řapík je 1,5–4 mm dlouhý; čepel je obkopinatá, 3–10 cm dlouhá a 0,7–2 cm široká, kožovitá, na bázi klínovitá, celokrajná, na na vrcholu obvykle špičatá a protažená do tuhé, 1–5 mm dlouhé trnovité špičky. Květenství je krátký hrozen tvořený 4–8 květy; květní stopky jsou 4–8 mm dlouhé; kalich je na bázi strostlý, jeho cípy jsou 2,2–3,2 mm dlouhé; koruna je široce zvonkovitá, má 3,5–5 mm dlouhou trubku a 5 cípů, které jsou oranžové, 3,5–5 mm dlouhé a 3–4 mm široké; tyčinek je 5, 4,2–5,5 mm dlouhých, přirostlých k bázi koruny; kromě tyčinek se v květu nachází ještě 5 oranžových lupenitých staminodií 2,5–3,2 mm dlouhých, které se střídají s korunními cípy a velmi se jim podobají (proto květy vypadají jako „plné“); gyneceum tvoří svrchní jednopouzdrý semeník a jediná čnělka s hlavatou bliznou. Plody jsou téměř kulovité, za zralosti oranžové bobule 1,3–2,6 cm v průměru; semen bývá 5–16(–20).
Poznámka: V minulosti byl tento rod spolu s dalšími čtyřmi americkými subtropickými a tropickými rody často řazen do samostatné čeledi Theophrastaceae. Výzkum genomu přinesl poznatky, že tyto rody jsou blízce příbuzné s prvosenkovitými a tvoří monofyletickou skupinu, která evolučně stojí mezi jinými větvemi dříve rozlišovaných čeledí Primulaceae a Myrsinaceae. Jedno řešení spočívalo v roztřídění bývalých prvosenkovitých do více úžeji vymezených čeledí. Uvažovalo se i o tom, že by pak do čeledi Theophrastaceae nakonec byl zařazen i rod Samolus, tradičně řazený k prvosenkovitým. Druhá možnost, které dal systém APG III nakonec přednost, bylo sloučit více menších čeledí do jediné, šířeji definované čeledi Primulaceae, a to včetně převážně tropických Myrsinaceae a Theophrastaceae.
Fotografováno dne 25. 2. 2009 (Kostarika, NP Rincón de la Vieja, Rio Negro; NP Santa Rosa, La Casona).