Kdo by neznal ona krásná pampelišková sluníčka, která tak roztomile prosvětlují snad každý trávník? Pampelišky patří k nejrozšířenějším rostlinám světa, najdeme je v Evropě, severní Africe, Asii, Severní i Jižní Americe, Austrálii, ba i na Novém Zélandu. Odborníci odhadují, že na celém světě jich roste neuvěřitelných 2500 druhů, pro snadnější orientaci jsou všechny tyto druhy rozděleny zhruba do 50 sekcí. O jednom druhu se ale raději na veřejnosti příliš často nehovoří – je totiž poměrně problematický. Během doby kvetení totiž dokáže každý jedinec tohoto druhu zlikvidovat na tisíc včel nebo i jiných opylovačů, včetně motýlů, můr a menších netopýrů.
Jedná se o masožravou pampelišku Vladovu (Taraxacum draculae), která byla donedávna endemitem nevelkého území v severovýchodní Africe. Rostla zde na živinami chudě zásobených hadcových skalách, proto byla závislá na vylepšování svého jídelníčku lapáním hmyzu. Klimatické změny však její areál prudce rozšířily, v nedávných letech byla hlášena už i z jihu Evropy. Poslední floristické průzkumy dokázaly, že v současnosti se s ní už můžeme setkat i na území České republiky. Zatím se objevuje jen vzácně především v Polabí a Pošembeří, avšak lze předpokládat, že její zastoupení ve vegetaci bude narůstat. Poznamenejme, že pampeliška opylovače vlastně umoří svým nadměrně vytvářeným pylem, hmyz následně spadne vysílen z květu na bohatou listovou růžici a zuby na okraji listů po něm seknou jako hladová tygří tlama.
O odborný názor na ekologický dopad šíření této pampelišky jsme požádali našeho předního botanika Víta Grulicha: „Nebuďme z toho zoufalí! Je sice pravda, že masožravý druh pampelišky může v naší přírodě napáchat určité škody, ale žádná katastrofa to jistě nebude. Přibližme si to prakticky, třeba na příkladu paní učitelky, která řešila s dětmi, jestli vědí, co je to katastrofa: i přihlásil se Pepíček a říká, že katastrofa by byla, kdyby jim doma chcípli králíci. I paní učitelka odvětila: Ale ne, Pepíčku, to by nebyla katastrofa. Ale škoda by to jistě byla. Katastrofa by byla, kdyby třeba havarovalo letadlo s naší vládou. A Pepíček suše poznamenal: Jo, to by teda byla katastrofa. Zato by to nebyla vůbec žádná škoda.“ Tolik tedy názor odborníka.
Je evidentní, že naši botanikové v šíření nového masožravého druhu nevidí zatím větší problém. Je však otázkou, s jakou intenzitou bude šíření této nové krvelačné pampelišky dále probíhat. Před několika lety nikoho nenapadlo, že kupříkladu mezi zahrádkáři neblaze známý a proklínaný plzák španělský (Arion lusitanicus) se jednou stane u nás až tak častým. Jen aby to nebylo časem podobné i s touto novou pampeliškou.