Čeleď: Combretaceae R. Br. – uzlencovité
Rozšíření: Areál zahrnuje pouze nevelké území na Arabském poloostrově na hranicích Jemenu (Mahra) a Ománu (Dhofar). Popsán byl teprve v roce 1979. Do rodu Anogeissus se řadí asi 10–12 druhů, které rostou od východní Afriky po Thajsko.
Ekologie: Dominantní druh suššího typu lesů na návětrných vápencových svazích nad Indickým oceánem, ovlivněných letním monzunem. Tato vegetace dostává pravidelný přísun srážek, které mají méně podobu dešťů a více podobu mrholení nebo mlh; po zbytek roku zde panuje období sucha. Vystupuje do nadmořské výšky 1200 m.
Popis: Menší opadavý strom s rozložitou korunou, dorůstá až do výšky 12 m; borka je drsná, tmavohnědá; letorosty a listy jsou v mládí jemně pýřité. Listy jsou víceméně vstřícné, krátce řapíkaté, eliptické až široce obvejčité, 2,5–5,5 cm dlouhé a 1–3,3 cm široké, na bázi klínovité až uťaté, celokrajné, na vrcholu často s nasazenou krátkou špičkou. Květenství má podobu kulovité hlávky o průměru asi 1 cm na koncích postranních větviček; květy jsou oboupohlavné, 5četné, mají vyvinutou stlačenou češuli; kalich je zvonkovitý, bělavý; koruna chybí; tyčinek je 10; semeník je jednopouzdrý, spodní. Plodem jsou křídlaté nažky asi 9 mm dlouhé a 7 mm široké.
Využití: Dřevo se využívá jako stavební materiál i jako palivo; letnina zkrmovaná zvláště v suchém období tvoří významný podíl výživy dobytka, zejména krav a velbloudů.
Ohrožení a ochrana: V Červené knize Ománu (2015) je druh zařazen mezi taxony zranitelné (vulnerable). Jde o porostotvornou, z ochranářského hlediska „deštníkovou“ dřevinu tamních monzunových lesů; hlavním důvodem ohrožení je nadměrný tlak na využívání, dílčí lokality jsou ohroženy i velkorysým budováním komunikací.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 20. a 24. 9. 2015 (Omán, Dhofar, Ghadu a Wádí Darbat); Antonín Reiter, dne 27. 10. 2009 (Omán, Titam).