Syn.: Cycas inermis Oudem., nom. illeg., Cycas miquelii Warb., Epicycas miquelii (Warb.) de Laub.
Česká jména: cykas žapanský (Presl 1846)
Čeleď: Cycadaceae Pers. – cykasovité
Rozšíření: Pochází z jižního Japonska, kde je jeho původním areálem ostrov Kjúšú a souostroví Rjúkjú, vyskytuje se také v jihovýchodní Číně, v provincii Fujian. Je pěstován v mnoha oblastech světa, u nás je jeho přítomnost doložena k roku 1808 (Mathias Nowak), později byl pěstován i na zámku v Hluboši (1812).
Ekologie: Cycas revoluta roste na svazích vystavených slunci, někdy i v lesních porostech, na vápencovém podkladu, obvykle v nadmořské výšce od 100 do 500 m. Subtropické podnebí v místech jeho původu má mírné léto s teplotami 26–33 °C a v zimě 7–20 °C. Druh krátkodobě přežije teploty až -10 °C, ale mráz může poškodit listy.
Popis: Dvoudomá rostlina, ve vyšším věku vzhledu palmy. Kmen dosahuje 3(–8) m výšky a průměru 45(–95) cm, u starších rostlin se může i větvit. Listy jsou nahloučeny na vrcholu kmene, jsou 50–180 cm dlouhé, se 100–240 lístky, které jsou 8–18 cm dlouhé a 4–7 mm široké, tuhé, kožovité, temně zelené, lehce podvinuté, v mládí jsou pokryty oranžovou plstí. Samčí a samičí rostliny se vzhledem neliší, lze je rozeznat až podle květenství. Samčí šištice dorůstají délky 30–60 cm a průměru 8–16 cm, pod spirálovitě uspořádanými šupinami se v mikrosporangiích tvoří pyl. Samičí rostliny mají volné megasporofyly asi 20 cm dlouhé, ty jsou zpeřené, pokryté hustým hnědým plstnatým oděním a v dolní části nesou 2–3 páry vajíček. Semena mají oranžově červené osemení, jsou vejčitá, asi 2,5 cm dlouhá. Opylování je v přírodě vázáno na specifický druh hmyzu.
Využití: Cycas revoluta je nejčastěji pěstovaným cykasem. Roste velmi pomalu, je vhodný i pro pěstování v domácnostech. Vyžaduje dobře propustnou půdu, nesnáší přemokření. Rozmnožuje se semeny nebo odnožemi z dolní části kmene. Semena jsou jedlá, z kmene se vyrábí ságo.
Ohrožení a ochrana: Druh je zařazen v Červeném seznamu IUCN do kategorie „téměř ohrožený“. Obchod s ním je kontrolován, spadá pod ochranu mezinárodní úmluvy CITES.
Poznámka: Cykasy patří k vývojově nejpůvodnějším semenným rostlinám na světě a na zemi se objevily poprvé v době permu před 250 miliony let. Pro řadu archaických prvků bývají označovány jako živoucí fosílie. Jsou dlouhověké, některé propočty ukazují na věk až 2000 let. Délka života starých cykasů v japonských zahradách se odhaduje na více než 1100 let. Určování věku cykasů je složité, protože tyto rostliny nemají letokruhy. Odhady vycházejí ze znalostí průměrné rychlosti růstu a z počtu jizev po listech.
Fotografovali Věra Svobodová, dne 18. 10. 2012 (Izrael, Botanická zahrada Eilat), Roman Businský, ve dnech 20. 10. 2008 (Japonsko, Rjúkjú, ostrov Iriomote) a 15. 10. 2008 (Japonsko, alej na ostrově Ishigaki).