Mathias Nowak (dle A. Puchmajera Novák) byl pravděpodobně z Čech pocházející, avšak nám zatím blíže neznámý pěstitel rostlin ze začátku 19. století. I přes naprosto nedostatečné povědomí o této osobnosti, rozhodli jsme se zařadit jej do našeho přehledu botaniků a zahradníků, jeho dílo je totiž neopomenutelné.
Do dějin české botaniky se zapsal vydáním obsáhlého soupisu rostlin své zahrady, který vyšel v Praze pravděpodobně v prosinci roku 1808 a nese název Pflanzen-Verzeichniss für das Jahr 1809. Nowakovým cílem bylo seznámit domácí i zahraniční veřejnost se svou sbírkou rostlin, některé druhy pak nabízel dokonce k výměně. Vážným nedostatkem tohoto tisku je naprostá absence údajů o lokaci jeho zahrady, víme vlastně jen, že předmluva byla sepsána v Praze.
Ze začátku 19. století známe z území Čech několik soupisů zahradních rostlin. Velmi pozoruhodným je Novodvorského soupis Kanálské zahrady na pražských Vinohradech z roku 1804 (Elenchus plantarum quae in horto illustrissimi S.R.I. comitis Josephi Malabaila de Canal studio et diligentia coluntur ac in herbario vivo asservantur).
Nezastupitelnou historickou hodnotu má rovněž hlubošský soupis Verzeichniss der im Garten des Freyherrn von Hochberg zu Hlubosch in Böhmen befindlichen Pflanzen, ten pochází stejně jako Nowakův seznam z roku 1808 (vydán 1809). Je tedy zřejmě, že Nowakův soupis patří k nejstarším pramenům svého druhu u nás.
Nutno si povzdechnout, že v českém prostředí je hledání jakéhokoli blíže neznámého Nowaka krajně svízelné, v matrikách i jiných pramenech jich najdeme bezpočet, bez přesnějších indicií je jejich identifikace v podstatě nemožná. Snad by nám mohl pomoci V. Maiwald, který ve své historické studii Die opizische Periode in der floristischen Erforschung Böhmens z roku 1901 na zahradu nějakého Nowaka vzpomíná. Anebo tedy ji jen připomíná v souvislosti s jistým Josefem Preisslerem (zemřel 17. 11. 1857), který měl být kolem roku 1819 k. k. Fiscaladjunct in Prag a měl dohlížet über den botan. Garten des Herrn Nowak in Radlik. V nejdůležitějším Maiwaldově spisu (Geschichte der Botanik in Böhmen, 1904) Preisslera s Nowakem najdeme také, jenže tady už není uvedeno Radlik, nýbrž Radlitz! Takže Radlík nebo Radlice? Prý Radlice (Nowak in Radlitz) i podle Kašpara ze Šternberka, krátce se o Nowakově zahradě totiž zmiňuje ve svém spisu Abhandlung über die Pflanzenkunde in Böhmen z roku 1817 (A. Puchmajer jeho slova přeložil jako bylnice pana Nováka v Radlicy).
Ale aby to bylo popletenější, údaj Radlik je uveden zase v časopisu Kratos (Zeitschrift für Gymnasien) z roku 1819. Stojí zde: Nowak (Herr) Bürger in Prag. Besitzer eines an seltenen Pflanzen reichhaltigen Gartens zu Radlik nächst Prag. Autorem této zprávy není nikdo menší než F. M. Opiz (v článku Über das Studium der Botanik, besonders für Böheim).
Podle mapy stabilního katastru Čech z roku 1840 můžeme potvrdit, že v pražských Radlicích měl větší pozemek jistý Josef Nowak (Na Farkáně), ale na okrasnou zahradu to podle mapy zrovna moc nevypadá. Trochu jiná situace nastane, když prohlédneme mapu Radlíku u Jílového u Prahy. U tamního zámku je zahrada zakreslena zcela určitě. Tím však rozhodně netvrdíme, že jsme trefili hřebíček na hlavičku… Staří botanikové lokaci Nowakovy zahrady náležitě zastřeli. Vysvětlení proto raději hledejme v literatuře nebotanické, třeba ve starých tištěných průvodcích Prahou a okolím. Autorem jednoho z nich je piarista Josef František Jaroslav Schaller (1738–1809), jeho spis nese název Jaroslaus Schallers kurzgefasste Beschreibung der königl. Haupt- und Residenzstadt Prag (bez datace, snad někdy v letech 1784–1809). V popisu okolí města narazíme na odstaveček:
Liebhabern der Pflanzenkunde und Blumenzucht wäre auf dem Wege nach St. Prokop ein Abstecher in den Garten des Hrn. Nowak in dem Dorfe Radlitz anzurathen, der eine für einen Privatmann ungewöhnlich reiche Flora inn- und ausländischer Gewächse besitzt.
Zda se, že není o čem dále diskutovat, Nowakova zahrada ležela někde v Radlicích.
Pozoruhodné jistě je, že sám Maiwald označil Nowakovu zahradu za botanickou (botan. Garten), jistě musela být druhově hodně bohatá. Řekl bych, že Nowakův soupis dostatečně obsažný skutečně je (čítá 50 stran). Přikláním se k názoru, že Šternberkův, Schallerův, Opizův a Maiwaldův Nowak je totožný s Mathiasem Nowakem, sepisovatelem tištěného seznamu rostlin z roku 1808.
Jak tedy vlastně onen Nowakův soupis rostlin vypadá? Zkusme jej porovnat s jinými českými seznamy rostlin, nabízí se samozřejmě hned ten z Hluboše, který je dokonce stejně stár, určitě ale porovnáme i některé údaje se zahradou smíchovskou.
Právě v tomto Nowakově soupisu z roku 1808 najdeme pravděpodobně nejstarší doklad o pěstování jiřinek u nás (Georgina, 4 taxony), na Hluboši se ukázaly až v soupisu rostlin z roku 1812. A stejně tak patří primát i zde pěstovanému cykasu japonskému (Cycas revoluta).
Z orchidejí Nowak v roce 1808 pěstoval Cypripedium calceolus a Epipactis latifolia, z tropických druhů měl tři Cymbidia (Cymbidium aloifolium, C. altum, C. pulchellum), Limodorum tankervilliae, a tím to končilo, Epidendrum třeba neměl ani jediné. Šest druhů orchidejí bylo v této době poměrně málo. Jistě to tehdy byly rostliny značně drahé, na začátku 19. století je ještě zahradníci ani neuměli dostatečně efektivně množit (změnu přinesl až A. Hefka na počátku 20. století).
Daleko lépe byly zastoupeny rostliny jihoafrické, například pelargonií měl Nowak 82 taxonů (na Hluboši 46), proteí bylo 6 (na Hluboši neměli žádnou), rod Mesembryanthemum čítal 24 taxonů (na Hluboši měli sbírku těchto rostlin rovněž značnou), obří byla sbírka kapských duhovic (Ixia, na Hluboši měli jen 3 druhy). Z jiných tropických rostlin uveďme například 17 mučenek (Passiflora, 13 na Hluboši), 13 smrdutek (Stapelia, na Hluboši 4). V této době módní šalvěje byly u Nowaka zastoupeny 20 taxony (Hluboš 38), rozchodníky měl pouze 3 (Hluboš 9), notně málo měl i česneků (jen dva, na Hluboši jich měli dvě desítky).
Dřeviny zastupovalo 30 taxonů růží (Hluboš jen 19), 6 pěnišníků a azalek (na Hluboši nebyly), z pozoruhodných exotických druhů můžeme zmínit Liriodendron tulipifera , Salisburia adiantifolia (ve stejné době jinan rostl už i na Hluboši, o něco málo dřív v Kanálce) či Aesculus flava, Bignonia catalpa, Gleditsia triacanthos, Koelreuteria paniculata a Sophora japonica (všechny druhy na Hluboši též). Stejně jako na Hluboši měli v Radlicích i druhy Thuja occidentalis a Thuja orientalis. O několik let dříve než na Hluboši tu rostla vejmutovka (Pinus strobus), Nowak vlastnil dokonce i pinii (Pinus pinea). Neměl však třeba žádný platan.
Takto lze porovnávat rostlinný sortiment českých zahrad přelomu 18. a 19. století ještě dlouho. Především je však dlužno zdůraznit, že tento soupis patří k základním pramenům dokládajícím pěstování exotických rostlin na území Čech v měšťanském prostředí (tak trochu Lorenz Scholz z Čech), teď už nebude možné jej opomenout. Snad bude potřeba pozměnit data prvních introdukcí i u některých dalších rostlin, o jiřinkách to víme bezpečně už teď. Jistě bude dobré i prohledat archiválie spojené s pražskými Radlicemi. Podle dosavadních kusých zpráv můžeme existenci Nowakovy zahrady přibližně vymezit lety 1808 až 1819.