Syn.: Actinorhytis calapparia Vidal, Normanbya merrillii Becc., Veitchia merrillii (Becc.) H. E. Moore
Čeleď: Arecaceae – arekovité
Rozšíření: Pochází z Filipín, kde roste na ostrovech Palawan a Danjugan, omezeně přesahuje i do malajsijské části Bornea ve státě Sabah. Nezřídka se pěstuje v dalších oblastech, zejména v jihovýchodní Asii.
Ekologie: Stanovištěm jsou prudké skalnaté svahy na krasovém, vápencovém podloží, lokality se nacházejí poblíž pobřeží.
Popis: Jednotlivě rostoucí jednodomá palma, dorůstá výšky 5–15 m; štíhlý kmen může dorůst do průměru 12,5–20 cm, bývá kroužkovaný jizvami po odpadlých listech; listové pochvy tvoří válcovitý zelený útvar na vrcholu kmene. Čepel listů je zpeřená, 1–2 m dlouhá, výrazně obloukovitě prohnutá, lístky jsou čárkovitě kopinaté, až 60 cm dlouhé a 5 cm široké. Květenství vyrůstá pod listovými pochvami, je latovité, na bázi 3–4krát větvené, nicí, až 60 cm dlouhé; květy jsou uspořádány na vřeteni spirálně nebo téměř dvouřadě, v trojicích, přičemž samičí květ vyrůstá vždy mezi 2 květy samčími; samčí květy jsou poměrně velké, kalich tvoří 3 střechovitě uspořádané lístky, korunní lístky jsou slabě asymetrické nebo symetrické, více než dvakrát delší než kalich, tyčinek je 45–50, pistillodium je přítomno; samičí květy jsou drobné, symetrické, mají srostlý kalich s širokými cípy, korunní lístky jsou drobné, jen o něco delší než kalich, staminodií je 6, semeník je vejcovitý, jednopouzdrý. Plody jsou vejcovité peckovice asi 3 cm dlouhé a 1,5 cm široké, červené, pecka je tenká, sklovitá, přiléhá k semeni.
Využití: Často pěstovaná okrasná, v tropech velmi nenáročná palma.
Poznámka: Rod Adonidia je zřejmě monotypický a obsahuje pouze tento druh. V roce 2012 byl sice z Nové Guineje popsán další druh Adonidia maturbongsii, ale ten byl o dva roky později přeřazen do rodu Manjekia. Na Palau se A. merrillii objevuje často v „urbánních lesích“ v okolí obydlí a v úvahu pak připadají záměny s tamní domácí palmou Pinanga insignis. Ta má však poněkud odlišné květy a mnohem výrazněji dvouřadé uspořádání plodů. Nápadný rozdíl ovšem najdeme v odlišném zbarvení hladkého válcovitého útvaru na vrcholu kmene pod korunou (je tvořen přitisklými listovými pochvami): u Pinanga insignis je měděně hnědonachový, u Adonidia merrillii je zelený.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 19. 1. a 3. 2. 2018 (Palau, Koror, Ngermid).