Syn.: Amanita vaginata var. crocea Quél., Amanitopsis crocea (Quél.) E.-J. Gilbert, Bull.
Další česká jména: pošvatka šafránová
Čeleď: Amanitaceae R. Heim ex Pouzar – muchomůrkovité
Rozšíření: Roste v celém mírném pásu. U nás je častější v podhorských oblastech.
Ekologie: Objevuje se zejména ve smrkových porostech, pod smrky. Roste v období června až listopadu.
Popis: Klobouk je 3–12 cm široký, žlutooranžové až žlutookrové barvy, v mládí je vejčitý, později plně rozložitý se středovým hrbolkem. Od okraje do cca 2/3 je výrazně rýhovaný, pokožka je hladká, lepkavá. Celková výška plodnice je do 20 cm, lupeny jsou bělavé, třeň se směrem k bázi pozvolna rozšiřuje, jeho povrch je mírně šupinkatý, barva třeně je okrová, oranžová nebo žlutá. Vnitřní část třeně je dutá. Muchomůrka šafránová, stejně jako jiné pošvatky, nemá prsten, pouze výraznou pochvu. Dužnina je bílá, velmi křehká, chuť je mírná, vůně nevýrazná.
Záměny: Především jiné druhy pošvatek, od nichž se liší zejména zabarvením třeně. Dále lze zaměnit např. s muchomůrkou zelenou (Amanita phalloides), která má prsten, klobouk zbarvený v zelených odstínech a nemá vroubkovaný povrch.
Poznámka: Za syrova mírně jedovatá, po tepelné úpravě jedlá. Vzácnější druh.
Fotografováno ve dnech 1. 8. 2005 (Česko, Ústecko, Tisá) a 2. 9. 2006 (Karlovarsko, Rudné).