Syn.: Amorphophallus selebicus Nakai, Conophallus titanum Becc.
Česká jména: zmijovec (Mareček 1994)
Čeleď: Araceae Juss. – árónovité
Rozšíření: Endemit indonéského ostrova Sumatra, je uváděn z jeho západní části.
Ekologie: Roste v tropických deštných lesích, na březích vodních toků, ale i v okolí zemědělsky využívaných ploch, v pásmu od mořského pobřeží až do nadmořské výšky okolo 1200 m. Jeho kvetení je zřídkavé, nepravidelné, v době květu rostlina vydává zápach hnijícího masa, čímž láká své opylovače z řad mrchožroutovitého hmyzu.
Popis: Mohutná hlíznatá rostlina, jejíž kulovitá podzemní hlíza může dosahovat hmotnosti až okolo 70 kg. Květenství je gigantické, toulec ve tvaru obráceného zvonu obepíná mohutnou palici, jeho obvod může dosahovat až 300 cm, vně je bělozelený, uvnitř karmínově až nachově červený, po okraji zvlněný, řasnatý; palice je šedozelená, květy vyrůstají při její bázi, samčí květy jsou bělavé, samičí narůžovělé. Po odkvětu se objevuje jediný list, který dosahuje velikosti menšího stromu, je až 7 m dlouhý, je složen z mohutného bělozeleného řapíku, čepel je 3četná, mnohonásobně zpeřená. Plody jsou šarlatově červené bobule.
Ohrožení a ochrana: Červený seznam IUCN (2018) řadí Amorphophallus titanum k ohroženým druhům (EN). Je ohrožován zmenšováním rozlohy sumatránského tropického lesa a degradací půdy, na snižování jeho populace má vliv i místní pověst, která této rostlině přisuzuje pro člověka velmi neblahé vlastnosti, venkované ji údajně považují za svérázného predátora – místní tedy tyto rostliny na potkání likvidují.
Využití: Občas lze zaznamenat informace o údajném využívání hlíz této rostliny v sumatránské kuchyni – tyto zprávy se nám nepodařilo ověřit, nutno spíše opět připomenout, že Sumatránci tuto rostlinu v lásce rozhodně nemají, není zrovna pravděpodobné, že by ji snad někde pěstovali ke konzumaci. Pod tímto úhlem pohledu je nutné velmi ocenit pěstování této rostliny v botanických zahradách, které zachraňují její genofond.
Navíc v době květu je zmijovec titánský pro botanické zahrady i báječným prostředkem pro zvyšování návštěvnosti, informace o jeho rozkvětu tradičně zaplňují novinové titulky. Obecně se o této rostlině traduje řada novinářských nepřesností, například ta, že má v celé rostlinné říši největší květ – to samozřejmě pravdou není, její květy jsou jen dosti malé. Poučenější novináři jsou ochotni připustit, že nemá největší květ, ale největší květenství. Avšak ani tento údaj se nezakládá na pravdě, Amorphophallus titanum ani zdaleka nepřekoná gigantické květenství indické palmy Corypha umbraculifera. Zcela bez uzardění nelze dokonce ani tvrdit, že by jeho květenství bylo největší v samotném rodu Amorphophallus – připočítáme-li totiž ke květenství dalšího sumatránského druhu Amorphophallus gigas i jeho obří stopku, může Amorphophallus titanum v pozorovateli evokovat spíše dojem jakéhosi skotačivého zmijovcového batolete. Tímto však rozhodně nechceme naznačovat, že by snad pozorování této rostliny v květu bylo bez zajímavosti. Je nepochybně dobré, že botanické zahrady zaplní stránky novin alespoň v době květu tohoto smrdutého giganta.
Poznámka: Rod Amorphophallus je velmi početný, v současnosti čítá 223 akceptovaných druhů (POWO 2019), které se vyskytují především v tropických oblastech východní polokoule.
Fotografováno ve dnech 15. 5. 2019 (Dánsko, Kodaň, Statens Naturhistoriske Museum, Botanisk Have) a 6. 6. 2019 (Belgie, Vlámsko, Plantentuin Meise).