Syn.: Selinum sylvestre Crantz, Athamanta silvestris Weber, Selinum angelica Roth, Selinum pubescens Moench, Imperatoria sylvestris Lam., Angelica pratensis J. et C. Presl, Angelica macrophylla Schur, Angelica elata Velen.
Česká jména: anjelika lesní (Presl 1819), děhel lesní (Presl 1846, Opiz 1852), děhel obecný, anjelika menší (Čelakovský 1879), anjelika menší neboli děhel obecný (Polívka 1900), děhel lesní (Dostál 1950, Kubát 2002)
Slovenská jména: děhel lesní, anjelika, výbolen, dehyl, diahyl (Reuss 1853), anjelika lesná (Dostál 1950), angelika lesná (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Apiaceae – miříkovité
Rozšíření: Roste takřka v celé Evropě, Malé Asii, Arménské vrchovině a v jižnějších částech Sibiře až po Bajkal. Ve východní Kanadě je nepůvodní. U nás roste hojně od nížin až nad hranici lesa, jen v nejsušších, zemědělsky intenzivně využívaných územích může být výskyt řidší.
Ekologie: Roste na vlhkých loukách, v příkopech, na březích vod, vodních toků a v pobřežních křovinách, též ve světlých vlhkých lesích (např. lužních) a na pasekách. Preferuje světlá nezastíněná vlhčí stanoviště na živinami bohatých, humózních půdách. Kvete od srpna do září.
Popis: Statná dvouletá až vytrvalá bylina, (40–)60–150(–210) cm vysoká. Lodyha při bázi až 3,5 cm v průměru, dutá, jemně rýhovaná, lysá, nasivělá, často nafialovělá. Listy 2–3krát zpeřené, v obrysu trojúhelníkovité, kromě nejhořejších dlouze řapíkaté, matné; lístky ostře pilovité; řapík nahoře žlábkovitý, v místě nasedání lístků na řapík bývá charakteristická fialová skvrna; listové pochvy nápadně nafouklé, v mládí obalující vzrostný vrchol. Okolíky velké, polokulovité, stopky okolíků a okolíčků krátce chlupaté. Obal chybí (jen vzácně z 1–2 nitkovitých listenů), obalíčky z (3–)7–14(–19) nitkovitých listenů. Korunní lístky zprvu nazelenalé, později bílé nebo slabě načervenalé. Merikarpia zploštělá, široce elipsoidní, nažky se třemi tupými hřbetními žebry a dvěma širokými postranními křídly odstávajícími od křídel druhé nažky, za zralosti černohnědé se světle hnědými žebry a křídly.
Variabilita: V horských oblastech se vyskytuje typ význačný mohutným vzrůstem, užšími úkrojky listů, z nichž horní jsou sbíhavé k vřetenu (horní pár dokonce navzájem splývá přes vřeteno) a většími plody. Bývá označován v ranku variety jako A. sylvestris var. elatior, anebo v ranku poddruhu jako A. sylvestris subsp. bernardiae (děhel lesní horský; syn. A. sylvestris subsp. montana).
Záměny: Podél potoků a řek roste zdomácnělá andělika lékařská (Angelica archangelica), která má zelenavé (nikoli bílé) květy, řapíky nahoře oblé a obvykle je charakteristická velice statným vzrůstem. Na dvou lokalitách u Olomouce se můžeme setkat s matiznou bahenní (Angelica palustris), která má hluboce rýhovanou lodyhu a zalamovaná vřetena listů.
Ohrožení a ochrana: Poddruh Angelica sylvestris subsp. bernardiae je v Červeném seznamu uveden jako nedostatečně prostudovaný taxon vyžadující další pozornost (C4b).
Fotografováno dne 22. 7. 2011 (Česko, Praha, Modřany, břeh Vltavy).