Syn.: Cryptocarya obtusifolia F. Muell. ex Meisn., Nesodaphne obtusifolia (F. Muell. ex Meisn.) Benth.
Čeleď: Lauraceae Juss. – vavřínovité
Rozšíření: Vyskytuje se ve východní Austrálii, v pobřežním pásu sahajícím od severoqueenslandského Yorského poloostrova až po severovýchod Nového Jižního Walesu, na jihu zasahuje až k městu Port Macquarie. Objevuje se také na Nové Guineji.
Ekologie: Roste v tropických deštných lesích, v galeriových lesích lemujících břehy vodních toků, v pásmu od mořského pobřeží až do nadmořské výšky okolo 800 m. Kvete od října do června.
Popis: Stálezelený strom dosahující výšky až okolo 35 m, s kmenem přímým a borkou šedohnědou. Listy jsou na větvích uspořádané spirálovitě, jsou řapíkaté, eliptické až úzce obvejčité, 7–17 cm dlouhé a 2–6 cm široké, lysé, zelené. Květenství je latnaté, přesahuje listy, květy jsou oboupohlavné, bělavé, nepříjemně vonné, 3 vnější okvětní lístky jsou až 1,5 mm dlouhé, 3 vnitřní až 1,7 mm dlouhé; tyčinek je 6, staminodia jsou 3, čnělka je lysá. Plody jsou elipsoidní, 18–24 mm dlouhé.
Využití: Dřevo tohoto stromu má široké uplatnění, je pevné, světlé, snadno opracovatelné – obchodně se mu říkává „slonovinový ořech“.
Poznámka: Téměř pantropicky rozšířený rod Beilschmiedia je dosti početný, v současnosti zahrnuje 268 druhů (POWO 2024). V Austrálii se vyskytuje celkem jedenáct zástupců tohoto rodu, deset z nich je zde endemických.
Karl Traugott Beilschmidt (1793–1848), po němž je rod pojmenován, byl německý lékárník a botanik.
K čeledi vavřínovitých v Austrálii patří 10 rodů se zhruba 140 druhy, z nichž je asi 115 na tomto kontinentu endemických.
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 24. 11. 2023 (Austrálie, New South Wales, Royal Botanic Garden Sydney).