Syn.: Cenchrus brevisetus E. Fourn. ex Hemsl., Cenchrus cavanillesii Tausch, nom. illeg., Cenchrus crinitus Mez, Cenchrus hexaflorus Blanco, Cenchrus hillebrandianus C. L. Hitchc., Cenchrus insularis Scribn. ex Millsp., Cenchrus lechleri Steud., nom. inval., Cenchrus macrocarpus Ledeb. ex Steud., nom. inval., Cenchrus pungens Kunth, Panicastrella muricata Moench, nom. illeg.
Česká jména: ostrokvět ježatý (Dostál 1989, Kubát 2002)
Slovenská jména: ostrokvet ježatý (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Poaceae – lipnicovité
Rozšíření: Pochází ze Severní, Střední a Jižní Ameriky. Původní výskyt zasahoval v USA na sever až do Virginie, Oklahomy a Kalifornie, na jih do Argentiny a Chile. Druhotně se rozšířil ve východní Asii, v Austrálii, na ostrovech v Indickém i Tichém oceánu i na Kapverdy. Ojediněle byl zavlečen do jihozápadní Evropy i do Řecka, ale také do ČR (např. do Polabí) a na jižní Slovensko.
Ekologie: Provází písčitá místa, např. břehy moře, okraje komunikací, deponie zeminy a jiné opuštěné plochy.
Popis: Jednoletá trsnatá tráva; stébla jsou kolénkatě vystoupavá, vysoká 15–90 cm. Listy jsou 5–20(–40) cm dlouhé a 0,4–10 mm široké, lysé nebo pýřité; místo jazýčku je věneček chlupů asi 1 mm dlouhých. Květenství je válcovitý lichoklas 3–10 cm dlouhý; klásky jsou sdruženy po 2–4 v kulovité, jemně pýřité útvary 0,4–1 mm dlouhé, vzniklé srůstem plochých bází štětin, jejichž konce trčí ven; vnitřní kruh štětin má výrazně zploštělé báze volných částí a tuhou, nazpět osténkatou apikální část, vnější kruh má podobu štětin, kratších než osténky vnitřní; samotné klásky jsou 2květé, dolní květ je samčí nebo sterilní, horní je oboupohlavný. Obilky jsou drobné, nahé.
Poznámka: Molekulárně biologické metody přinesly poznání, že vymezení rodu Cenchrus je potřeba – oproti tradicím vycházejícím z morfologie – korigovat. Základní znak, na jehož základě byl rod Cenchrus dříve vymezen, je charakteristický číškovitý útvar, který vznikl srůstem bází štětin pod klásky. Ukazuje se ovšem, že v průběhu evoluce tento útvar zřejmě vznikl vícekrát nezávisle na sobě; výchozím stavem byly volné, nesrostlé štětiny. Těmi se vyznačují druhy, které byly donedávna řazeny do rodu Pennisetum. Aby byl dodržen princip monofyletičnosti, je tedy řešením sloučení druhů s volnými i srostlými štětinami do jediného rodu.
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 10. 10. 2012 (Mauricius, Martello Tower).