Na jihu českokrumlovského okresu se nachází velmi pozoruhodné místo: řeka Vltava zde vytváří hluboké údolí, v němž překonává terénní stupeň balvanitým peřejnatým tokem sevřeným mezi strmé balvanité svahy. Na nich byla postupně vyhlašována chráněná území, již v roce 1935 to byla státní přírodní rezervace Luč, v roce 1956 ji doplnila rezervace Čertova stěna. V roce 1992 byla obě tato území propojena, takže vzniklo jediné rozsáhlé chráněné území o rozloze 132,6 ha.
Geologickým podkladem jsou zde pararula a žula; v době ledové byly výchozy hornin modelovány mrazem, takže se zde vytvořily mrazové sruby a balvanová moře. Vegetační kryt tvoří především druhově chudé porosty s reliktní borovicí (Pinus sylvestris), kterou zde provází smrk (Picea abies), bříza bradavičnatá (Betula pendula) i bříza plstnatá (Betula tomentosa), místy i jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), na několika místech i dub zimní (Quercus petraea). Na hlubších půdách jsou pak porosty borovice s jedlí (Abies alba), místy i s bukem (Fagus sylvatica), kterému se zde ovšem – vzhledem ke kontinentalitě klimatu – příliš nedaří. Bylinný podrost je docela chudý: keříčky borůvky (Vaccinium myrtillus), brusinky (Vaccinium vitis-idaea), vřesu (Calluna vulgaris), dále metlička křivolaká (Avenella flexuosa), místy i třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa), mezi nimi bika hajní (Luzula luzuloides) a bika chlupatá (Luzula pilosa).
Hvězdná hodina Čertovy stěny ovšem nastává hned zkraje jara. To zde rozkvétá jeden z nejtypičtějších druhů Vyšebrodska, vřesovec pleťový (Erica carnea). Tento keřík bývá vtroušen na okrajích otevřených balvanišť i v podrostu rozvolněných lesních porostů, zejména tam, kde převládají břízy. Jde o rostlinu s těžištěm rozšíření ve vápencových Alpách; u nás roste vzácně v jižních a západních Čechách, ale jen tam, kde se moc nedaří buku: pak mu nevadí ani pH octa. V okolí Vyššího Brodu roste v pruhu dlouhém asi 10 km. Zdá se ovšem, že nejbohatší porosty vřesovce najdeme spíš za hranicemi vlastní rezervace.
Mezi botaniky si ovšem v této rezervaci nejvíce užívají fajnšmekři z řad mechařů a lišejníkářů. Vzácná, jakoby nadýchnutá dutohlávka horská (Cladonia stellaris) a horský mech štěrbovka skalní (Andreaea rupestris) patří určitě k těm nejzajímavějším.
Kolem Vltavy je úzký pruh pobřežních olšin s olší lepkavou (Alnus glutinosa) a olší šedou (Alnus incana), ze zajímavějších rostlin zde roste chrastavec lesní (Knautia maxima), kozlík výběžkatý bezolistý (Valeriana excelsa subsp. sambucifolia) a dokonce vzácná přeslička zimní (Equisetum hyemale).
Čertovy proudy, úsek řeky na dně údolí, byly odedávna vážnou překážkou voroplavby. Plány na úpravu koryta Vltavy ale narážely na technické i finanční obtíže. Na přelomu 19. a 20. století se začala plánovat výstavba elektrárny ve Vyšším Brodě, pro kterou byl vybudován kanál, svádějící vodu z řeky do nového, mírně klesajícího koryta podél horního okraje dnešní rezervace, a teprve až kousek za dnešním přístupem k vyhlídkám byla voda svedena potrubím na turbíny elektrárny, ležící u původního koryta. Celý tento komplex fungoval až do zahájení provozu lipenské hydrocentrály, poté byl kanál zasypán a nyní je v jeho tělese budována cyklostezka. V roce 1911 byla podél řeky vybudována elektrifikovaná železnice, kterou vyšebrodská elektrárna krmila energií. Existence Lipna ovšem proměnilo i samotnou řeku, protože většina vody nyní protéká podzemním tunelem až do vyrovnávací přehrady a Čertovy proudy tak mají po většinu roku jen minimální průtok.
S Čertovou stěnou je spojena řada pověstí. Ta nejznámější hovoří o tom, že rarach chtěl přehradit tok Vltavy a zadrženou vodou spláchnout o něco níže ležící vyšebrodský klášter. Své dílo ale nestihl do kuropění, a tak po něm zůstalo jen staveniště s obřími balvany. Půvabná poslední dokončená opera Bedřicha Smetany tuto legendu – a s ní i rezervaci – přenesla i do povědomí hudbymilovné veřejnosti.
Fotografovala Alena Vydrová, ve dnech 31. 3. 2005 a 1. 4. 2021.