Syn.: Alocasia dussii Dammer, Alocasia illustris W. Bull, Aron colocasium (L.) St.-Lag., Arum chinense L., Arum colocasia L., Arum colocasioides Desf., Arum esculentum L., Arum lividum Salisb., Arum nymphaeifolium (Vent.) Roxb., Arum peltatum Lam., Caladium acre R. Br., Caladium colocasia (L.) W. Wight, Caladium colocasioides (Desf.) Brongn., Caladium esculentum (L.) Vent., Caladium glycyrrhizum Fraser, Caladium nymphaeifolium Vent., Caladium violaceum Desf., Calla gaby Blanco, Calla virosa Roxb., Colocasia acris (R. Br.) Schott, Colocasia aegyptiaca Samp., Colocasia antiquorum Schott, Colocasia colocasia (L.) Huth, Colocasia euchlora K. Koch et Linden, Colocasia fontanesii Schott, Colocasia gracilis Engl., Colocasia himalensis Royle, Colocasia neocaledonica Van Houtte, Colocasia nymphaeifolia (Vent.) Kunth, Colocasia peltata (Lam.) Samp., Colocasia tonoimo Nakai, Colocasia vera Hassk., Colocasia virosa (Roxb.) Kunth, Colocasia vulgaris Raf., Leucocasia esculenta (L.) Nakai, Steudnera virosa (Roxb.) Prain, Zantedeschia virosa (Roxb.) K. Koch
Česká jména: egyptský bob (Huber 1596), aron egyptský (Presl 1846), taro (Valíček 1989), kolokásie (Mareček 1994)
Čeleď: Araceae Juss. – árónovité
Rozšíření: Pochází z jihovýchodní Asie; velmi blízké plané typy rostou od východní Indie přes Malajsii, Indonésii a Novou Guineu až do severovýchodní Austrálie. Pěstováním se taro rozšířilo po celé jižní Asii a Oceánii, do Afriky, Makaronésie (včetně Azorských ostrovů), v menší míře i do tropických částí Střední a Jižní Ameriky (až po sever Argentiny a Uruguay).
Ekologie: Mokřadní rostlina. Vyžaduje tropické klima s vyššími teplotami a především vysokými srážkami (kolem 2500 mm ročního úhrnu), v sušších oblastech je nutné zaplavování. Vyžaduje hlubší, dobře propustné půdy s mírně kyselou půdní reakcí.
Popis: Vytrvalá rostlina s hlízovitě ztloustlým, kulovitým nebo vřetenovitým oddenkem, který může dosáhnout hmotnosti až 5 kg. Z něj vyrůstají dlouze řapíkaté listy s 20–150 cm dlouhým řapíkem; jejich čepel je v obrysu vejčitá, střelovitá, 15–60 cm dlouhá, na bázi hluboce vykrojená, ale většinou nikoli až k inserci řapíku; okraje jsou celistvé, vrchol i bazální laloky jsou tupé. Květy jsou velmi drobné, tvoří 4–20 cm dlouhou palici, která je podepřena 3–6 cm dlouhým, bělavým nebo žlutavým toulcem; samotné květy jsou jednopohlavné, v palici je nahoře část samčí, dole samičí, která je promíšena s květy sterilními. Plody jsou bobule. Rostliny kvetou jen výjimečně.
Využití: Významná kulturní rostlina, pěstovaná pro škrobnaté hlízy. Hlízy je nutné před spotřebou delší dobu máčet nebo tepelně upravovat, protože obsahují velké množství kyseliny šťavelové. Patří k základním potravinám v zemích kolem Guinejského zálivu, ale také v Oceánii a v některých oblastech jižní Číny.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 3. a 5. 11. 2006 (Kapverdy, Santo Antão, Valle do Paúl a Losna).