Syn.: Eucryphiaceae Endl.
POPIS:
Dřeviny stromového nebo keřového vzrůstu, vzácně i keřové epifyty (např. Weinmannia tinctoria), obvykle stálezelené, řidčeji opadavé (např. Eucryphia glutinosa). Vzácně se objevuje dvoudomost, např. u Pancheria elegans, u některých druhů není dvoudomost pevná a mohou mít na jednom jedinci květy obojí, případně i oboupohlavné, např. u Pterophylla affinis.
Listy jsou většinou vstřícné, řidčeji přeslenité (např. u Pancheria hirsuta) nebo střídavé (např. Davidsonia pruriens), jednoduché (např. Eucryphia cordifolia), trojčetné až pětičetné (např. u Vesselowskya venusta) nebo lichozpeřené (např. u Weinmannia pinnata). Palisty jsou obvykle zřetelné, např. u Weinmannia mauritiana; 4 palisty má např. Lamanonia cuneata.
Květy tvoří květenství, která jsou hroznovitá (např. Weinmannia macrostachya), latovitá (např. Spiraeanthemum collinum) nebo strboulovitá (např. u Callicoma serratifolia); řidčeji jsou květy jednotlivé (např. u Eucryphia cordifolia); např. u Geissois lanceolata se objevuje kauliflorie. Jsou častěji oboupohlavné, méně často jednopohlavné (např. u mnoha druhů rodů Pancheria a Weinmannia); 4četné květy má např. Eucryphia moorei, 5četné např. Schizomeria ovata, 6četné např. Pseudoweinmannia lachnocarpa. Květní obaly jsou rozlišené, volné nebo téměř volné; kalich může být i barevný (např. u Ceratopetalum gummiferum); koruna u některých zástupců (např. u Lamanonia ternata) chybí. Tyčinek jsou delší než koruna, obvykle tvoří 2 kruhy, řidčeji je kruh jen jeden (např. u Spiraeanthemum davidsonii) nebo je tyčinek větší počet, např. v rodu Pseudoweinmannia. Gyneceum tvoří plodolisty obvykle neúplně srostlé, nejčastěji 2 (např. u Acrophyllum australe), 3 (např. u Gillbeea papuana), jediný plodolist u Hooglandia ignambiensis vznikl redukcí, ale např. Eucryphia cordifolia má plodolistů 5–18; semeník je obvykle svrchní, u Ceratopetalum gummiferum polospodní; stylodia jsou volná.
Plody jsou obvykle tobolky, často přehrádkosečné, např. u Acrophyllum australe, méně často pouzdrosečné, např. u Bauera capitata; u Eucryphia cordifolia se tobolka rozpadá na samostatné měchýřky (podobně jako u Dictamnus albus), u Ceratopetalum apetalum je plodem nažka, u druhů rodu Davidsonia jsou plody dužnaté (peckovice).
Fotosyntéza probíhá C3 cestou.
Z obsahových látek jsou nejtypičtější flavonoly, zejména quercetin.
ROZŠÍŘENÍ:
Čeleď Cunoniaceae má bezesporu gondwanský původ. V současné době se rozlišuje celkem 27 rodů a asi 280 druhů, nejpočetnějším rodem je Weinmannia s 92 druhy. Jsou rozšířeny především na jižní polokouli. Centrum diverzity je v Austrálii (15 rodů), dále na Nové Guineji a Nové Kaledonii, odkud přesahují také na další pacifické ostrovy až po Nový Zéland a Markézy, ale i do Indonésie, na Filipíny a do Malajsie. Zástupci této čeledi rostou také v Jižní Americe (chybí ale v Amazonii), z níž přesahují na sever až do Mexika. Dva druhy (Cunonia capensis a Platylophus trifoliatus) se vyskytují v nejjižnější Africe, další na Madagaskaru a Maskarénách. Pro některé rody jsou charakteristické rozsáhlé disjunkce (Cunonia v jižní Africe a na Nové Kaledonii, Eucryphia v Austrálii a v Jižní Americe, Weinmannia v Jižní a Střední Americe a na Maskarénách).
RODY TÉTO ČELEDI NA BOTANY.cz:
Bauera
Callicoma
Cunonia
Davidsonia
Eucryphia
Platylophus
Pterophylla
Weinmannia
EKOLOGIE:
Zástupci čeledi Cunoniaceae vstupují do různých typů subtropické až tropické, řidčeji i temperátní lesní vegetace, obvykle v územích s vlhkým klimatem, často ovlivňovaným mlhami. V temperátních deštných lesích roste např. Anodopetalum biglandulosum v Tasmánii, typickou součástí valdivianských lesů v Chile je např. Eucryphia cordifolia. V tropických mlžných lesích roste např. Weinmannia vulcanicola. Oba jihoafrické druhy provázejí vlhké subtropické afromontánní lesy. Mnoho novokaledonských druhů roste na hadcích.
Zvláštností je schopnost akumulace kovů z půdy: prokázána byla akumulace hliníku, na Nové Kaledonii u více druhů rodu Pancheria (např. u Pancheria ferruginea) akumulace niklu.
Květy opyluje hmyz, ale např. u Cunonia capensis byli jako opylovači pozorováni i ptáci, zatímco novokaledonskou Cunonia balansae zřejmě opylují gekoni, některé dvoudomé druhy, např. Vesselowskya rubifolia, jsou asi anemogamní.
Dužnaté plody, např. druhů rodu Davidsonia, šíří zvířata; druhy se suchými plody vytvářejí drobná semena, u některých zástupců výrazně křídlatá (např. u Karrabina benthamiana); ta pak evidentně šíří vítr. Anemogamním šířením se vyznačuje např. i Pseudoweinmannia apetala s chlupatými semeny.
Na listech druhů rodu Ackama (např. u Ackama rosifolia) se tvoří tzv. domatia, chlupaté jamky sloužící jako úkryt pro drobné členovce.
PŘÍBUZNOST:
Čeleď Cunoniaceae patří do řádu Oxalidales. V současné době se do ní vřazuje i rod Eucryphia, někdy klasifikovaný do samostatné čeledi. V minulosti byli mnozí zástupci dnešní čeledi řazeni do čeledi Saxifragaceae, jimž se často podobají stavbou semeníku.
VYUŽITÍ:
Dřevo některých druhů (např. afrického Cunonia capensis nebo australského Ceratopetalum apetalum) je velmi kvalitní a ceněné v truhlářství. Naproti tomu tasmanský druh Eucryphia lucida je významným zdrojem medu. Další druhy a hybridy rodu Eucryphia, např. Eucryphia glutinosa, jsou pěstovány pro ozdobné květy jako okrasné dřeviny. Sladkokyselé dužnaté plody australské dřeviny Davidsonia pruriens se konzumují jako ovoce.
Fotografovali Mário Duchoň, Vít Grulich, Dave Kimble, Věra Svobodová.