Syn.: Datura stramonium f. tatula (L.) B. Boivin, Datura stramonium var. chalybaea W. D. J. Koch, Datura stramonium var. tatula (L.) Torr., Datura tatula L., Stramonium tatula Moench
Česká jména: durman bělasý (Presl 1846), durman lilákový (Dostál 1950), durman obecný fialový, taťula (Slavík 2000), durman obecný fialový (Kubát 2002)
Slovenská jména: durman fialový (Dostál 1950), durman obyčajný (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Solanaceae – lilkovité
Rozšíření: Varieta původně mexického druhu, dnes rozšířeného v subtropických i mírných oblastech celého světa – v Americe od jižní Kanady až po Argentinu, ve Starém světě od jižní a střední Evropy po Čínu, ve východní Africe a na Madagaskaru, v Austrálii aj. Řada národních květen tento taxon od nominátní variety nerozlišuje, přesnější areál je tedy těžké definovat.
K nám je durman obecný fialový poměrně vzácně přechodně zavlékán, zdá se, že je podstatně vzácnější než nominátní varieta, objevuje se spíše v teplejších oblastech, nejčastěji v Polabí, ale i v okolí Brna, byl zaznamenán i v Olomouci, Českých Budějovicích, Litomyšli, Humpolci nebo v Českém Brodě.
Ekologie: V Evropě roste na stanovištích ruderálních, na smetištích a skládkách, kolem cest, v blízkosti lidských sídel, rovněž v areálech továren zpracovávajících dovážené potravinářské nebo textilní suroviny. Kvete od července do září.
Popis: Od nominátní variety D. stramonium var. stramonium se odlišuje fialově naběhlými lodyhami, řapíky, někdy i žilkami na listových čepelích a kalichy, nápadným rozdílem jsou pak především světle fialové koruny (nominátní varieta je má bílé). Jinak je to tedy bylina jednoletá, 20–60(–100) cm vysoká, s lodyhou přímou, větvenou, jemně chlupatou, listy řapíkatými, vejčitými, nepravidelně peřenolaločnými až peřenoklanými. Květy vyrůstají jednotlivě v místech větvení lodyhy, jsou stopkaté, kalich je úzce válcovitý, hranatý, koruna úzce nálevkovitá, 6–9 cm dlouhá, členěná to protáhlých cípů, lysá a – jak již bylo zdůrazněno výše – světle fialová. Tobolky jsou vejcovité až obvejcovité, ostnité, na bázi se zvlněným lemem.
Využití: Vlastnosti této rostliny výstižně a přitom stručně popsal otec české botaniky J. S. Presl (1846): … jest jedovatá, smrdí, omamuje, chuti hnusné, hořké. Nicméně malé dávky listův jsou výborným a mocným lékem.
Fotografováno dne 3. 9. 2015 (Česko, Český Brod, ruderál za nádražím).