Syn.: Doronicum caucasicum M. Bieb., Doronicum cordatum (Wulf.) K. Koch (non Lamarck).
Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité
Rozšíření: Východomediteránní taxon s areálem rozkládajícím se od sicilských a ligurských hor přes pohoří balkánská, anatolská a zakavkazská do dagestánského předhůří Kavkazu. Je to jediný druh rodu domácí na evropském i asijském kontinentě. V řadě evropských zemí (u nás např. na Mělnicku, Liberecku, Brněnsku nebo Zlínsku) přechodně zplaňuje.
Ekologie: Roste ve světlých borech a květnatých bučinách, v subalpínských nivách, také ale ve stinných roklích na zpevněných sutích; z podhůří vystupuje k 2000 m nadmořské výšky do hor. Hemikryptofyt. Kvete v březnu a dubnu, v horách do května, a v létě už zatahuje.
Popis: Vytrvalá bylina, obvykle do půl metru (ojediněle metr i více) vysoká, s nevětvenými nebo jen spoře větvenými, střídavě olistěnými lodyhami, vyrůstajícími z masitých, pýřitých, výběžkatých oddenků. Přízemní listy jsou řapíkaté, ledvinité nebo vejčitě srdčité, se sinuátně zvlněnými až zubatými okraji; objímavě přisedlé listy lodyžní mají čepele víceméně lyrovité a někdy lehce zoubkaté, výše na lodyze vejčitě kopinaté nebo brakteátně zmenšené. Všechny listy jsou roztroušeně pýřité a kratičce žláznaté. Úbory jsou soliterní, vzácně (a nejspíš jen v kultivaci) po dvou nebo třech na lodyze, včetně paprsků zhruba 8 cm široké; téměř stejně široké mají i zákrovy z hrotnatě šídlovitých, žláznatých a po okraji brvitých listenů. Paprsky jsou samičí a plodné, úzce eliptické, na vrcholku nepatrně třízubé, shora lysé a (podobně jako oboupohlavné a pětizubé kvítky disku) bledě žluté, vespod nazelenalé a sotva patrně žláznaté. Nažky zpod paprsků jsou lysé a bez chmýru, nažky v disku pýřité a s mnoha bílými, vespod drobně péřitými štětinkami chmýru.
Poznámka: Obě jména, Doronicum orientale a Doronicum caucasicum, nezávisle publikovali Georg F. Hoffmann a Friedrich A. Marshall von Bieberstein roku 1808 – prioritu přitom nelze bezvýhradně stanovit a taxon byl střídavě zmiňován pozdějšími autory pod oběma jmény. Oba protology nejspíš ale vycházely z Adamsovy herbářové položky, sebrané na Mussin-Puškinově expedici před rokem 1804 a předběžně nadepsané “Doronicum orientale“; recentní studie proto akceptují toto jméno.
Trvalkové školky přesto donedávna rozšiřovaly rostliny pod jménem Doronicum caucasicum, které popularizovala periodika vydávaná Královskou botanickou zahradou v Kew a školkami G. Loddiges & Son v Hackney, kam rostliny poslal Friedrich E. Ludwig Fischer roku 1815 ze St. Petěrburgu. V berlínské botanické zahradě byly přitom pěstovány už o šest let dříve pod jménem platným v současnosti. Je to nejčastěji pěstovaný druh rodu.
Fotografováno ve dnech 22. 4. 2023 (Česko, Kouřim, příměstská předzahrádka) a 30. 4. 2023 (Česko, Botanická zahrada a arboretum Mendelovy univerzity v Brně).