Syn.: Echinops ruthenicus M. Bieb.
Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité
Rozšíření: Eurozápadoasijský kontinentální element, Echinops ritro subsp. ruthenicus se vyskytuje ve východní části areálu druhu, od východního Rakouska a severovýchodní Itálie zasahuje přes Balkánský poloostrov, panonskou a pontickou oblast až do západní Sibiře po Altaj a také do Střední Asie, Íránu a západní Číny. Nominátní subspecie E. r. subsp. ritro je rozšířena především v západním Středozemí (Španělsko a jižní Francie), uvádí se i z Turecka (Anatolie).
E. r. subsp. ruthenicus se v Česku již nevyskytuje, v minulosti byl zaznamenán pouze v Pavlovských vrších, kde dosahoval severozápadní hranice areálu. Poslední doložené herbářové sběry pocházejí z roku 1922, později zde již nebyl nalezen. Na Slovensku byl uváděn z Devínské Kobyly v Malých Karpatech, kde bezprostředně navazoval na výskyt v Dolním Rakousku (Hainburgské kopce), dále z okolí Topoľčan, Trnavy a dolního Pohroní. V současné době je znám pouze ze dvou lokalit ve Slovenském krasu, zdejší populace jsou však velmi chudé. V Rakousku se vyskytuje poměrně hojně ve východní části země v Hainburgských kopcích, nejbližší lokalita (Braunsberg) se nachází necelých 6 km jihozápadně od svahů Devínské Kobyly. V Evropě byl zaznamenán také výskyt zplanělých rostlin, např. v Česku Šipín u Konstantinových Lázní (v roce 1947).
Ekologie: Roste na výslunných a suchých kamenitých a skalnatých stráních, na skalních stepích a škrapových polích, v xerotermních travinobylinných společenstvech třídy Festuco-Brometea, na půdách kamenitých, bazických, především na vápencovém podkladě, od planárního až do suprakolinního stupně. Kvete od července do září.
Popis: Vytrvalá bylina, 30–70(–100) cm vysoká, lodyha přímá, jednoduchá nebo v horní polovině větvená, s 1–6 odstávajícími větvemi, žebernatá, oblá, roztroušeně drsně chlupatá, v horní části přitiskle vlnatě chlupatá. Přízemní listy v růžici, řapíkaté, lodyžní listy přisedlé až poloobjímavé, v obrysu kopinaté, 2× peřenoklané až peřenodílné, dlouze špičaté, úkrojky široké jen do 2 mm, často také peřeně členěné, vybíhající v jemný osten (u nominátní subspecie listy 1–2× peřenoklané, šířka úkrojků více než 2 mm), listy na líci tmavozelené, roztroušeně chlupaté a žláznaté, na rubu hustě běloplstnaté. Květenství tvoří jednotlivé kulovité strbouly, 3–4,5 cm v průměru, modrofialové, vyrůstající na koncích větví, úbory jednokvěté, zákrov víceřadý, složený z mnoha postupně se prodlužujících listenů, až 17 mm dlouhých, koruna s bělavou trubkou a 5 úzkými modrofialovými cípy. Plodem je světle hnědá válcovitá nažka, 6–7 mm dlouhá, která je opatřená chmýrem ze šupin. Plody v průběhu dozrávání postupně opadávají.
Ohrožení a ochrana: V ČR vyhynulý druh (A1). Fytogeograficky významný a velmi vzácný druh slovenské květeny dosahující zde severní hranice areálu. Je ohrožen zánikem vhodných biotopů (destrukce lokalit vlivem lidské činnosti, nástup sukcese po ukončení v minulosti prováděné pastvy), sběrem do kytic a herbářů. Na Slovensku je bělotrn modrý ukrajinský považován za kriticky ohrožený (CR), je zde také chráněn zákonem, územní ochrana je zajištěna v NP Slovenský kras (územie európskeho významu Horný vrch). Zákonem chráněným druhem (jako Echinops ruthenicus) je i v Maďarsku.
Využití: Bělotrn modrý se občas pěstuje na zahradách jako okrasná a nektarodárná rostlina, která dobře snáší sucho. Bylo vyšlechtěno i několik kultivarů, používá se také jako součást suchých květinových vazeb. Rostliny bělotrnu obsahují (především v plodech) jednoduchý netoxický alkaloid echinopsin, který reguluje funkce parasympatického autonomního nervového systému.
Poznámka: Celý rod Echinops je taxonomicky velmi obtížný. U polymorfního druhu Echinops ritro se jen v Evropě rozlišuje pět subspecií. Kromě subsp. ruthenicus (Bieb.) Nyman. a již zmiňované nominátní subsp. ritro byla v Bulharsku popsána subsp. thracicus (Velen.) Kožuharov, v Řecku subsp. sartorianus (Boiss. et Heldr.) Kožuharov a v jihovýchodním Rusku subsp. meyeri (DC.) Kožuharov. Na základě variability ve tvaru listů, velikosti rostlin a zbarvení koruny bylo u subsp. ruthenicus popsáno několik odchylek, jejichž taxonomická hodnota je zanedbatelná (var. tenuifolius Fischer in Schkuhr, f. latilobus Degen, f. humilis Schur a f. albidus Priszter). Někteří autoři považují E. r. subsp. ruthenicus za samostatný druh Echinops ruthenicus M. Bieb.
Fotografováno ve dnech 19. 7. a 19. 8. 2008 (Rakousko, Hainburgské kopce, Hundsheim, NSG Hundsheimer Berge a Hainburg an der Donau, NSG Braunsberg).