Česká jména: blahovíčník (Berchtold et Presl 1820, Berchtold et Presl 1825), blahovičník (Jungmann 1835, Presl 1846), krásočep, blahovičník (Leicht 1863), blahovičník (Mareček 1996)
Čeleď: Myrtaceae Juss. – myrtovité
Rozšíření: Druh jihozápadní Austrálie, vyskytuje se severně a východně od města Perth. Jsou rozlišovány dva poddruhy, kromě nominátního ještě malolistý poddruh Eucalyptus macrocarpa subsp. elachantha.
Ekologie: Roste na písčinách a na křovinatých písčitých svazích.
Popis: Keř dosahující výšky okolo 5 m, s borkou hladkou, žlutohnědou až šedohnědou a letorosty šedozelenými. Listy jsou vstřícné, přisedlé až objímavé, podlouhlé až srdčité, 5,5–10 cm dlouhé a 3,5–7 cm široké, celokrajné, na vrcholu zaokrouhlené až špičaté, po obou stranách šedozelené, žláznaté. Květy jsou axilární, jednotlivé, poupata jsou přisedlá nebo krátce stopkatá, vejcovitá, 4–5,5 cm dlouhá a 2,5–3 cm široká, šedozelená, okvětní lístky chybí, tyčinky jsou četné, jejich nitky jsou červené, vzácně i bílé, prašníky žluté, čnělka je dlouhá a téměř rovná. Plody jsou přisedlé, diskovité, 1,2–2 cm dlouhé a 3,3–4,5 cm široké.
Využití: V subtropických oblastech se pěstuje v zahradách jako dekorativní dřevina, v klimatických podmínkách střední Evropy je zapotřebí v zimních měsících rostlinu uložit do skleníku.
Fotografováno dne 25. 6. 2017 (Německo, Drážďany, botanická zahrada).