Syn.: Euphrasia stricta Host., Euphrasia condensata Jordan, Euphrasia ericetorum Jordan, Euphrasia brevipila Burnat et Gremli, Euphrasia officinalis subsp. stricta (Host.) Čelak., Euphrasia ericetorum subsp. stricta (Wettst.) Dostál, Euphrasia nemorosa aut. p. p. non (Pers.) Wallr.
Čeleď: Orobanchaceae Vent. – zárazovité
Rozšíření: Vyskytuje se pouze v Evropě, severní hranice areálu druhu sahá na sever do střední Skandinávie, na západě kromě Velké Británie a Irska roste v celé atlantské Evropě. Jižní hranice výskytu prochází severním Španělskem, severní Itálií a střední částí Balkánského poloostrova a na východ zasahuje až do povodí horního Dněpru a Volhy. Zavlečen do Severní Ameriky. U nás po celém území od planárního až do submontánního stupně.
Ekologie: Druh prosperuje na suchých loukách, pastvinách, vřesovištích, na mezích, travnatých okrajích cest, v lesních světlinách a lesních lemech i křovinatých stráních. Nároky jsou vesměs podobné jako u druhého našeho hojnějšího druhu světlíku lékařského (Euphrasia officinalis). Světlík tuhý však preferuje poněkud sušší a výslunnější stanoviště. Kvete od července do září až srpna.
Popis: Jednoleté, 5–30(–50) cm vysoké byliny. Lodyha je přímá, zřídka vystoupavá nebo poléhavá, obvykle větvená, vzácně jednoduchá, většinou celá narudlá, kadeřavě pýřitá. Dlouhé větve v počtu 2–6 i více párů odstávají od lodyhy v ostrém úhlu. Dolní lodyžní listy jsou vstřícné, v obrysu obvejčité až úzce obvejčité, s 1–2 páry tupých zubů, střední a horní listy vejčité s 3–5 páry zubů, zuby úzce trojúhelníkovité, osinkaté, k vrcholu listu namířené. Listeny jsou k tobolkám přitisklé, v obrysu široce až okrouhle vejčité, se 4–7 páry zašpičatělých a zřetelně osinkatých zubů. Listy a listeny 5–15 mm dlouhé, zelené nebo našedle zelené, poněkud lesklé, lysé, vzácně na okraji i žilnatině s velmi řídkými krátkými chlupy. Květy jsou téměř přisedlé, kalich za plodu jen málo zveličený, lysý, kališní cípy úzce trojúhelníkovité kopinaté, osinkaté, přibližně zdéli kališní trubky. Koruna (5–)6–10(–11) mm dlouhá, obvykle bledě fialová, liláková nebo bělavá, dolní pysk je delší než horní, je také světlejší, s úzkými fialovými proužky a žlutou skvrnou v ústí. Plodem je tobolka.
Poznámka: Určování druhů rodu světlík bývá často dosti problematické. Na společných lokalitách více druhů se vytvářejí různé přechodné formy, druhy samé jsou navíc značně variabilní.
Fotografováno dne 31. 8. 2008 (Česko, Praha, Radotínské údolí).