Syn.: Plagiostigma pumila (L.) Zucc.
Česká jména: smokvoň (Presl 1846), fíkovník šplhavý (Mareček 1996)
Čeleď: Moraceae Link – morušovníkovité
Rozšíření: Východoasijský druh fíkovníku, vyskytuje se v jihovýchodní Číně a Indočíně, na Tchaj-wanu a na jihu Korejského poloostrova, rovněž v jižní části Japonska. Na Tchaj-wanu je rozlišována varieta Ficus pumila var. awkeotsang.
Fíkovník šplhavý byl zavlečen do řady tropických oblastí celého světa, je uváděn z americké Floridy, Střední Ameriky i Brazílie, jižní Afriky, Indie, Indonésie, Austrálie, Nového Zélandu i dalších tichomořských ostrovů.
Ekologie: Roste v křovinaté vegetaci, v lesích, na skalách a kmenech stromů, stoupá až do nadmořské výšky okolo 2200 m. V tropických oblastech je také vysazován jako popínavá rostlina u lidských sídel, dokáže hustě pokrýt i vysoké zdi. Kvete a plodí v průběhu celého roku.
Popis: Stálezelená dřevitá liána nebo šplhavý či plazivý keř, jehož kořenující větve jsou sterilní. Listy jsou dvoutvaré, na plodných větvích jsou větší než na větvích sterilních, v zásadě vždy eliptické až vejčité, 5–12 cm dlouhé a 2–5 cm dlouhé, na bázi zaokrouhlené nebo mělce srdčité, celokrajné, na vrcholu tupé, špičaté až zašpičatělé, na líci lysé, na rubu chlupaté nebo olysalé, s výraznou žilnatinou; palisty jsou kopinaté, žlutohnědě chlupaté. Fíky vyrůstají jednotlivě v úžlabí listů plodných větví, jsou kulovité, válcovité nebo i hruškovité, žlutozelené až bledě červené, 4–8 cm dlouhé a 3–5 cm široké, krátce chlupaté, později olysalé, na vrcholu uťaté, pupkovité až špičaté; listeny jsou vejčité, chlupaté.
Využití: Listy jsou používány v orientální medicíně, plody jsou jedlé, slouží k přípravě želé. Pěstuje se i v evropské kultuře jako okrasná pokojová rostlina, obvykle jsou zahradníky nabízeny jen juvenilní kusy se sterilními větvemi, takže celá rostlinka může zprvu působit až chorobně drobným dojmem. Objevují se rovněž kultivary s panašovanými listy.
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 23. 1. 2022 (Trinidad a Tobago, ostrov Trinidad, Macqueripe Bay).