Syn.: Heracleum maximum W. Bartram.
Čeleď: Apiaceae – miříkovité
Rozšíření: Severoamerický, velmi široce rozšířený druh, vyskytuje se od Aljašky až po ostrov Newfoundland, na jih po Kalifornii, Arizonu a Nové Mexiko, v atlantické části zasahuje nejdále do státu Georgia. Kromě toho roste na severovýchodě Asie od Kamčatky přes Kurily, Sachalin až po Japonsko. Jediný původní druh bolševníků v Severní Americe.
Ekologie: Roste v travinobylinné vegetaci na mezických až mokřadních nelesních stanovištích, na živinami bohatých půdách, vystupuje až do nadmořské výšky 2750 m.
Popis: Velmi statná vytrvalá bylina s přímou, vlnatě chlupatou lodyhou vysokou 1–3 m. Listy jsou střídavé; řapíky jsou mohutně pochvaté, 10–40 cm dlouhé; čepel je 3četná, v obrysu okrouhlá až ledvinitá, 20–50 cm dlouhá; lístky jsou vejčité až okrouhlé, 10–40 cm široké, laločnaté nebo zubaté, obvykle chlupaté. Květenství je soubor složených okolíků s 15–30 paprsky; obal tvoří 5–10 opadavých čárkovitých listenů 0,5–2 cm dlouhých; obalíček se podobá obalu, avšak listeny jsou kratší; květy jsou drobné, 5četné, bílé; korunní lístky jsou obvejčité, hluboce laločnaté; tyčinek je 5; semeník je spodní. Plody jsou obvejčité až obsrdčité, 8–12 mm dlouhé zploštělé, široce křídlaté dvounažky, někdy lysé, někdy pýřité.
Využití: Původní obyvatelé Severní Ameriky tuto rostlinu konzumovali syrovou jako zeleninu (bylo třeba odstranit vnější, velmi aromatickou část stonků, která může vyvolávat exémy), některé kmeny ji také vařily nebo dokonce pekly. Kořeny měly také občas využití jako lék. Z dutých stonků bylo možné vyrábět hudební nástroje (flétničky), které např. Černonožci používali při tradičních obřadech.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 2. 8. 2007 (Kanada, Britská Kolumbie, Manning Provincial Park).