Na našem území se pěstovaly mandloně (Prunus dulcis) už od začátku 17. století. O jejich existenci se však u nás samozřejmě dobře vědělo už mnohem dříve, zmiňují se o nich kupříkladu i české lékařské herbáře z 16. století, byla jim připisována velmi dlouhá řada výjimečných schopností. V této době se k nám nejspíš přivážely především z jihu Evropy, pěstovaly se však například i v německém Porýní. Největší mandloňové sady byly u nás vysázeny v minulém století kolem Hustopečí (okres Břeclav). Mandloně vyžadující teplé podnebí jsou v Evropě pěstovány hlavně ve Středozemí; hustopečské mandloňové sady jsou tedy unikátem nejen v České republice, ale také v rámci střední Evropy. Dnes provede návštěvníky dvěma zachovanými sady naučná stezka se sedmi informačními tabulemi a rozhlednou.
Hustopečsko leží na severním okraji panonského termofytika, které se vyznačuje velmi teplým podnebím. Okres Břeclav patří mezi nejteplejší a také nejsušší oblasti ČR. Některé teplomilné druhy rostlin a živočichů dosahují na jižní Moravě severní nebo západní hranice svého rozšíření. Díky příznivým klimatickým podmínkám a úrodné půdě tato oblast patří k nejdéle osídleným a člověkem nejintenzivněji ovlivněným. Vinice, ovocné sady i opuštěné zarůstající plochy spolu s remízky, stepními stráněmi a vodní plochou rybníků zde vytvářejí pestrou mozaiku biotopů.
Už za první republiky byl propagátorem pěstování mandloní na jižní Moravě František Jirásek, pozdější dlouholetý vedoucí brněnské botanické zahrady na Kotlářské. Na jižní Moravě se tehdy mandloně nezřídka vysazovaly ve vinohradech i soukromých zahradách. Počátek vysazování rozsáhlých sadů mandloní kolem Hustopečí lze datovat rokem 1949. Rozsáhlé výsadby mandloní v Hustopečích byly umožněny díky velkému množství neobdělávaných a zpustlých pozemků, na kterých po odsunu Němců po druhé světové válce nikdo nehospodařil. V šedesátých letech minulého století rostlo v této oblasti na 185 ha už zhruba 50 000 stromů mandloní; roční sklizeň činila kolem 250 tun mandlí. Sady patřily olomouckým čokoládovnám. Pěstování mandloní se ale stávalo neekonomickým, a tak se sady postupně zmenšovaly a na konci 80. let zůstaly poslední dva. I ty byly neudržované a zarůstaly náletovými dřevinami. Po roce 2004 získalo sady město Hustopeče, stromy byly ošetřeny, náletové dřeviny odstraněny.
Mandloňová naučná stezka vede z Hustopečí nejprve do sadu na Hustopečském starém vrchu, kde dosud roste na ploše asi 2,7 ha přibližně 530 mandloní. Na okraji sadu byla v roce 2012 postavena rozhledna s vyhlídkovou plošinou ve výšce 12,6 m. Je z ní kruhový rozhled na nedalekou Pálavu a po okolní krajině se sady a vinicemi. Druhý mandloňový sad leží v lokalitě Kamenec, má rozlohu 1,7 ha a roste v něm asi 400 stromů.
V těsném sousedství sadů leží Evropsky významná lokalita Přední Kopaniny, která chrání stepní trávníky, a přírodní rezervace Kamenný vrch u Kurdějova. Jen o něco dále se nachází malebná vesnička s jedinečnými vinařskými sklepy Vrbice, stejně tak další chráněná a botanicky cenná území (např. Čejkovické Špidláky).
Mandloňová stezka je určena pro pěší a cyklisty. Její celková délka je 9 km; zkrácená varianta s návštěvou pouze jednoho sadu na Hustopečském starém vrchu s rozhlednou měří asi 5 km. Nenáročná trasa vede přírodou, kolem rybníků; odpočinout si je možné v altánu u Předního rybníka a na dalších třech menších posezeních.
Nejkrásnější pohled na sady je na počátku jara, kdy stromy kvetou. Při naší návštěvě stromy teprve začínaly kvést.
Fotografováno dne 2. 4. 2015.