Syn.: Iberis attica Jord., Iberis aurosica subsp. cantabrica Franco et P. Silva, Iberis badali Pau, Iberis bellidifolia C. Presl, Iberis crassifolia Pourr. ex Willk. et Lange, Iberis gastoni Delacr., Iberis integerrima Moris, Iberis jordanii Boiss., Iberis linifolia subsp. pruitii (Tineo) Maire et Weiller, Iberis olympica Boiss., Iberis petitii Link, Iberis petraea Jord., Iberis pilosa Desv., Iberis pruitii Tineo, Iberis spruneri Jord., Iberis tenoreana DC., Iberis thracica Stef., Iberis velebitica Trinajstić, Iberis violacea W. T. Aiton
Čeleď: Brassicaceae – brukvovité
Rozšíření: Druh roste v horách ve Středozemí od Maroka přes Španělsko, jižní Francii a Itálii do oblasti Jadranu, Albánie a Řecka, zasahuje i do Bulharska. Rostliny z ostrovů při pobřeží Malé Asie vyžadují další studium.
Ekologie: Typická stanoviště jsou sutě, skalní štěrbiny a terásky, výhradně na vápencovém podloží. Vystupuje až do nadmořské výšky 2000 m.
Popis: Vytrvalá trsnatá bylina; lodyhy jsou vystoupavé, křivolaké, (5–)10–20 cm vysoké, obvykle chlupaté; prostřední výhon je zkrácený, postranní jsou často zakončeny nahloučenými listy; květonosné lodyhy jsou postranní. Listy v přízemní růžici jsou kopisťovité, 5–20 mm dlouhé a 1,5–6 mm široké, lysé, brvité nebo chlupaté, celokrajné nebo v horní části s drobnými laloky či zoubky; vyšší listy na květonosné lodyze jsou menší. Květenství je koncový chocholík, plochý nebo vypouklý; květy jsou 4četné; kališní lístky jsou vejčité, 2–3 mm dlouhé, rozestálé, za plodu opadavé; korunní lístky jsou kopisťovité, 5,5–10 mm dlouhé, zpočátku růžové, posléze bílé; tyčinek je 6; semeník je svrchní. Plody jsou v obrysu okrouhlé zploštělé šešulky 5–6 mm dlouhé a asi 4,5 mm široké, v horní části výrazně křídlaté; semena jsou elipsoidní, 2,5–3 mm dlouhá.
Poznámka: Proměnlivý druh, rozlišuje se více poddruhů, lišících se vzrůstem, tvarem a oděním listů a tvarem plodů. Představené rostliny víceméně odpovídají poddruhu nominátnímu (subsp. carnosa).
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 29. 8. 2018 (Španělsko, NP Picos de Europa, Fuente Dé, pod hřebenem Horcados Rojos).