Syn.: Inga java Pittier, Inga langlassei Pittier, Inga limonensis Pittier, Inga mollifoliola Pittier, Inga montealegrei Standl., Inga monticola Pittier, Inga sordida Pittier
Česká jména: obaloš (Presl 1846), inga (Mareček 1997)
Čeleď: Fabaceae – bobovité
Rozšíření: Areál druhu se táhne od jižního Mexika přes celou Střední Ameriku do severní části Jižní Ameriky – Venezuela, Guyany, Ekvádor, východní Peru, severní Bolívie.
Ekologie: Vyskytuje se v pásmu nížinných i horských deštných lesů, lze ho nalézt také na okraji sezónně opadavých lesů, i v sekundární vegetaci, v pásmu od pobřeží až do výšky okolo 2300 m n. m. Objevuje se poměrně brzy na vulkanických půdách po výronu lávy, dává přednost mírnému zastínění a je častou součástí zapojených porostů na říčních březích, kolem úvozových cest a podobně. Je také vysazován jako stínící dřevina na kávových plantážích, kde zlepšuje mikroklima. Květy jsou opylovány blanokřídlým hmyzem, motýly, ptáky, ale i netopýry. Strom má nesmírně zajímavou strategii, jak je přilákat. Mění totiž poměr cukrů ve svém nektaru podle denní doby. Za světla převládá sacharóza, ale v noci je rozkládána na fruktózu a glukózu, protože právě fruktózu preferují netopýři, živící se nektarem.
Popis: Strom s rozkladitou korunou, 4–18(–25) m vysoký. Borka je šedá, na větvích má barvu spíše rezavohnědou. Listy jsou sudozpeřené, mají 4–6 párů eliptických až obkopinatých lístků, dolní páry jsou 3–6,5 cm dlouhé a 1–2,5 cm široké, horní páry jsou 7–15 cm dlouhé a 2,3–6 cm široké, na bázi klínovité, celokrajné, na vrcholu špičaté, především na žilkách rezavě chlupaté. Vřeteno listů je nekřídlaté nebo jen úzce křídlaté, křídla jsou obkopinatá nebo eliptická, zhruba 8 mm široká; mezi lístky se nacházejí nektariové žlázky, které jsou přisedlé a dosahují 0,8–1,5 mm v průměru. Květenství je klasnaté, 1–3 cm dlouhé, vyrůstá po 2–4 z úžlabí listů na stopkách 4–6 cm dlouhých; květy jsou přisedlé, kalich je 3,5–6 mm dlouhý, koruna je 7,5–11 mm dlouhá, bílá, hedvábitě chlupatá. Plody jsou rovné nebo zakřivené lusky, 8–22 cm dlouhé a 3–10 cm široké, chlupaté nebo lysé.
Využití: Plody jsou ceněny jako ovoce, protože jedlá bílá dřeň má příjemně nasládlou chuť.
Poznámka: Podobně jako další druhy rodu Inga disponuje tento strom také pozoruhodným obranným mechanismem proti okusu. Mladé lístky, které jsou nejzranitelnější, protože jsou měkké a šťavnaté a herbivorním hmyzem i savci nejvíce vyhledávané, vylučují ze speciálních žlázek jedovaté a navíc nepříjemně páchnoucí látky. Deset až padesát procent hmoty mladého listu tvoří fenolické látky, saponiny a tyrosin. Pomocí nich překonají mladé výhonky stadium, kdy by jejich poškození znamenalo zásadní deformaci či dokonce úhyn celých větví. Starší listy jsou tuhé a těžce stravitelné a produkce přírodních insekticidů v nich téměř ustává, protože by zbytečně vyčerpávaly zdroje energie.
Fotografováno v březnu 2016 (Kostarika, Rincón de la Vieja).