Jemen, země ležící v jihozápadním cípu Arabského poloostrova, patří k pozoruhodným místům, ať už se jedná o historii, současnou kulturu nebo přírodu. Geologická historie a geografická poloha předurčily, aby se území dnešního Jemenu stalo křižovatkou cest nejen lidí, ale i organismů.
Jemen má v současnosti celkovou rozlohu 527 970 km2, do této plochy je ovšem započítán i ostrov Sokotra, o němž pojednává samostatný článek. Rozloha Jemenu na kontinentě činí asi 524 340 km2. Země je velmi členitá a různorodá, z toho se odvíjí i překvapivě velká druhová diverzita.
Historie osídlení Jemenu je mimořádně složitá – už od starověku zde vznikaly a zanikaly různé státní útvary. Tato skutečnost se projevuje především tím, že v mnohých regionech Jemenu najdeme prastarou kulturní krajinu, kde si jen těžko dovedeme představit, jak by zde vypadala vegetace, kdyby nebyla po staletí a tisíciletí ovlivňována lidskou civilizací.
Květena Jemenu je přesto překvapivě bohatá, čítá kolem 3000 druhů. Najdeme v ní řadu endemitů, a to i na úrovni rodů (jedním z nich je chrpám příbuzný keř Centaurothamnus maximus). Ve floristické skladbě najdeme pozoruhodné migrační souvislosti. Překvapí zde neobvykle vysoký počet druhů z čeledí Acanthaceae, zástupců čeledi Burseraceae, značná druhová diverzita sukulentních rostlin z čeledi Apocynaceae, druhů rodu Aloe a dalších. Nejužší vztah má květena Jemenu s oblastí Afrického rohu a se savanami subsaharské Afriky, v horách k vysoké Etiopii, v pouštních částech se Saharou a oblastí kolem Perského zálivu. Specifické jsou vztahy ke Středozemí (překvapivě slabé), k Makaronésii a k nejjižnější Africe, které lze vysvětlit hlubokými nedávnými změnami v přírodě kontinentální Afriky.
Na území Jemenu lze vymezit 7 regionů, které se vyznačují dosti odlišnými přírodními podmínkami.
Tiháma
Úzká pobřežní nížina na západě země, která lemuje Rudé moře v šířce asi 50 km, se nazývá Tiháma. Geologicky je budována především sedimenty splavenými z hor – pod horami se nacházejí rozsáhlé náplavové kužele, při moři jsou i váté písky. Do Tihámy stékají vodní toky ze Srázů, avšak jejich vody po většinu roku nedospějí až k moři a ztratí se v naplaveninách.
Tiháma vystupuje do nadmořských výšek jen asi 400–500 m. Klima Tihámy je velmi specifické. Průměrná roční teplota dosahuje až 29 °C, přes den vystupují asi na 35 °C, zatímco v noci klesají k 15 °C. V letním období sem vanou jihozápadní větry, které přinášejí velmi horký vzduch a teploty mohou vystoupit až k 45 °C, při tom zde bývá velmi vysoká vzdušná vlhkost (až 75 %), v jejímž důsledku se zde tvoří mlhy; kromě těchto horizontálních srážek zde ovšem téměř neprší, takže celkový roční úhrn srážek dosahuje jen asi 150 mm.
Tiháma má silný africký charakter, který umocňuje i zdejší osídlení: mnohé vesnice mají podobu tzv. kralů, ohrazených míst s okrouhlými chýšemi se střechami z palmového listí. Typickou zdejší plodinou je datlová palma (Phoenix dactylifera).
Ve flóře Tihámy se vliv Afriky projevuje rovněž velmi silně. Vegetace má charakter velmi suché savany až polopouště.
Srázy (escarpment)
Svahy, které se zvedají z Tihámy, patří jednoznačně k nejzajímavějším a nejpestřejším částem Jemenu. Geologicky jsou velmi rozmanité, najdeme zde masivy vyvřelin starých (žula) i mladých (čediče), metamorfity (rula), ale místy i vápence, nejvyšším bodem je Jabal Nábí Shu’ayb, nejvyšší hora země, která dosahuje výšky 3666 m n. m. Horské svahy byly od nepaměti osídlené a jsou mimořádně zajímavé i z historického hlediska.
Klima je zde ovlivňováno několika faktory. Při převládajícím západním proudění jsou tyto svahy většinou návětrné, což s sebou nese přece jen zvýšené množství srážek, které přicházejí jak s jarním monzunem (v dubnu a květnu), tak v červenci a srpnu. Srážky v některých oblastech, např. v okolí města Ibb, mohou dosahovat ročních úhrnů až přes 1000 mm, průměrné úhrny srážek na většině území dosahují výšek kolem 500 mm. Průměrné roční teploty se pohybují kolem 17 °C, v některých vysoko položených oblastech mohou zimní minima klesat až pod 0 °C a výjimečně se objevuje i sníh. V nadmořských výškách pod 1800 m zemědělství funguje víceméně jen ve wádí, zatímco polohy nad 1800 m jsou terasovány a dlouhodobě zemědělsky využívány. K nejtypičtějším kulturním plodinám tohoto regionu patří kávovník (Coffea arabica) a kátovník jedlý (Catha edulis). V tradičních zemědělských oblastech je výskyt přirozených a polopřirozených společenstev limitován především geomorfologicky a nejpestřejší flóru najdeme tedy ve skalnatém terénu.
Flóra je velmi bohatá a odráží různorodé migrační proudy, charakteristický je poměrně vysoký endemismus. V nižších polohách Srázů najdeme druhy, které mají souvislost se savanami subsaharské Afriky, např. četné druhy kapinic (Acacia) nebo myrhovníků (Commiphora). Zejména ve vyšších polohách lze ale najít druhy, které jsou původu mediteránního. Ovšem od typického Středozemí se liší např. téměř úplnou absencí jetelů (Trifolium) a tolic (Medicago). Specifický je podíl druhů afromontánních, které vyjadřují souvislost s vysoko položenými oblastmi východní Afriky, zejména s Etiopií. Ojedinělé jsou druhy, které vyjadřují spojitost s Makaronésií, ale i prvky jihoafrické.
Centrální plošiny
Za hlavním horským hřebenem se nacházejí vysoko položené náhorní kotliny a plošiny; mnohé z nich leží výše než 2000 m nad mořem, tak např. hlavní město Jemenu Saná se nachází ve výšce 2200–2300 m n. m. Geologickým podkladem jsou v kotlinách především vulkanity, ale některé z kotlin budují i vápence, zřídka jsou zde i štěrky. Kotliny lemují vrcholy nezřídka přesahující 3000 m.
Zdejší klima se vyznačuje především vyšším kolísáním teplot. V zimě zde teploty běžně klesají pod 10 °C a minima v listopadu a prosinci mohou poklesnout až k bodu mrazu, zato denní i v této době vystupují k 25–28 °C; teploty nad 30 °C jsou i v létě poměrně řídké. Průměrné roční teploty se zde pohybují kolem 16 °C a roční úhrny srážek 200–300 mm. V této oblasti se daří např. meruňkám (Prunus armeniaca) a révě (Vitis vinifera).
Přirozená vegetace je zde velmi omezená, protože tento region patří ke starým kulturním územím – město Saná bylo např. podle pověsti založeno Noemovým synem Šémem. Ve flóře se projevují vlivy obou sousedních oblastí, tj. jak Srázů, tak oblasti Mashríq.
Mashríq
Na východ od centrálních plošin se rozkládá hornatá, k východu se postupně sklánějící krajina. Na západě dosahují horské systémy výšek nezřídka přes 2500 m n. m., na východě klesají asi k 100 m n. m. Mashríq je vyprahlý, zejména v létě jsou zde vysoké teploty, roční průměr se pohybuje kolem 22–25 °C; srážkové úhrny dosahují pouze kolem 100 mm, protože region leží ve srážkovém stínu. Srážky mohou přijít v kterémkoli období, ale jsou velmi nepravidelné a mají často charakter přívalů. Geologicky je region tvořen rozmanitými horninami (zejména čediči a pískovci), tyto horniny občas překrývají mladé sedimenty.
V tomto regionu má zemědělství pouze omezený význam, velmi chudé travnaté porosty jsou většinou jen vypásány. Jde o starou kulturní krajinu, v tomto regionu se v minulosti nacházelo jádro Sabejského království, které spravovala mimo jiné i královna Bilqis, známá jako královna ze Sáby.
Vegetace je velmi chudá, je ovlivněna dlouhodobou a intenzivní pastvou. Význačným druhem je např. Euphorbia balsamifera.
Rub al Chálí
Do severního Jemenu, do oblasti podél hranice se Saúdskou Arábií, zasahuje jedna z nejnehostinnějších oblastí na světě, poušť Rub al Chálí. Je to poměrně ploché území pokryté převážně písky, které zde tvoří rozsáhlé systémy dun, z nichž jen místy vystupují výchozy starších hornin. Klima je mimořádně drsné: průměrné roční teploty sice dosahují 26–29 °C, ale denní maxima nezřídka přesáhnou i 50 °C, zatímco v noci teploty poklesají na poměrně nízké hodnoty. Srážek bývá méně než 100 mm za rok, dostavují se nepravidelně (někdy nemusí zapršet po dobu několika let), a mají většinou charakter přívalů. Jen omezeně se zde vyskytují wádí a oázy.
Nehostinnou krajinu odedávna obývají kočovní pastevci velbloudů.
Flóra je mimořádně chudá a má souvislost s květenou Sahary. K typickým druhům patří např. křoviny Calligonum crinitum (Polygonaceae), Rhazya stricta (Apocynaceae), Salvadora persica (Salvadoraceae), z vytrvalých bylin např. Aerva javanica (Amaranthaceae), z jednoletek např. několik druhů rodu Tribulus (Zygophyllaceae) nebo Anastatica hierochuntica (Brassicaceae).
Jihovýchodní Jemen
Podél pobřeží Indického oceánu se táhne velmi vyprahlá a úzká pobřežní nížina, která se dosti prudce zvedá do pásma hor. V této oblasti se vyskytují jak sedimentární vápence, tak mladé vyvřeliny, zejména čediče. Klima je zde velmi horké, průměrné roční teploty činí 26–29 °C. Srážek je málo, na mnoha místech méně než 100 mm za rok, jsou povětšinou spojeny s jihozápadním monzunem (dostavují se v srpnu a září), mají charakter prudkých přívalů. Některé oblasti v horách jsou ovlivňovány kondenzací oblačnosti. V území se nacházejí wádí, v nichž lze provozovat zemědělství. Pěstuje se zde datlová palma (Phoenix dactylifera) a pasou se kozy, ovce a velbloudi. Flóra má charakter polopouště až velmi suché savany.
K fytogeografickým zvláštnostem flóry patří zejména palma Livistona carinensis, která roste zde, kromě toho ještě v Džibutsku a v Somálsku, zatímco ostatní druhy tohoto rodu rostou v jihovýchodní Asii a severní Austrálii.
Mahra
Velmi odlišné území je nejvýchodnější pobřežní část Jemenu u hranic s Ománem. Od moře se zde zdvíhají hory, které dosahují nadmořských výšek až 1300 m. Průměrné roční teploty zde dosahují asi 23–26 °C. Toto území je silně ovlivněno letním monzunem, který přichází od poloviny července do poloviny září a od jihovýchodu přináší srážky. Roční srážkový úhrn zde činí asi 200–400 mm, ale velmi podstatný podíl srážek přichází v podobě mlh: ke kondenzaci dochází, když se vzduchové masy spojené s monzunem dostanou nad pevninu, vystupují nad hory a u hřebene se srážejí s odlišnými vzduchovými masami proudícími z nitra poloostrova. Tyto mlhy jsou v období monzunu téměř permanentní.
Flóra Mahry je velmi specifická, s mnohými endemity. Projevuje se zde vliv somálské savany, k níž patří Sterculia africana (Malvaceae), kadidlovník Boswellia sacra (Burseraceae), četné druhy dřevin z čeledi Capparidaceae, např. z rodu Cadaba. Typickým prvkem je i velký stromový dračinec Dracaena serrulata, blízce příbuzný druhu Dracaena ombet rostoucímu v horách podél pobřeží Rudého moře, jakož i sokotranskému Dracaena cinnabari. Souvislost se Sokotrou ilustruje např. i výskyt druhu Exacum yemense (Gentianaceae).
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, v únoru 2010.