Syn.: Diopogon allionii Jord. et Fourr., Diopogon arenarius subsp. allionii (Jord. et Fourr.) Leute, Diopogon hirtus subsp. allionii (Jord. et Fourr.) H. Huber, Jovibarba allionii (Jord. et Fourr.) D. A. Webb, Jovibarba hirta subsp. allionii (Jord. et Fourr.) Soó, Sempervivum globiferum subsp. allionii (Jord. et Fourr.) ˈt Hart et Bleij
Čeleď: Crassulaceae – tlusticovité
Rozšíření: Západoalpský poddruh i u nás se vyskytujícího netřesku výběžkatého (Jovibarba globifera), jeho areál je soustředěn do jihozápadní části alpského oblouku, vyskytuje se na francouzské i italské straně hor.
Ekologie: Roste na suchých skalních teráskách, ve štěrbinách skal i v kamenité suti v subalpínském pásmu, a to spíše na nevápenném podkladu. Kvete od července do srpna.
Popis: Monokarpická sukulentní bylina vytvářející husté podušky sterilních kulovitých listových růžic o průměru 15–25 mm. Listy jsou dužnaté, kopinaté až vejčité, 8–20 mm dlouhé a 3–7(–10) mm široké, zahnuté, na ploše žláznatě chlupaté, na špičkách často červeně naběhlé, listy květonosných lodyh jsou podobné, střídavé, k lodyze přitisklé. Květenství je terminální okolík složený z vijanů, květy jsou 6četné; kališní lístky jsou žláznatě chlupaté; korunní lístky jsou 12–17 mm dlouhé, na okraji třásnité, žlutobílé. V paždí vnějších listů vyrůstají krátké výběžky, na jejichž koncích se objevují dceřiné růžice. Plody jsou měchýřky.
Fotografováno dne 21. 6. 2006 (Itálie, Přímořské Alpy, okolí Terme di Valdieri).