Syn.: Loasa nana Phil.
Čeleď: Loasaceae Juss.
Rozšíření: Druh s velmi malým areálem na chilsko-argentinském pomezí v Andách, přibližně mezi 40. a 42. rovnoběžkou.
Ekologie: Roste na suchých stanovištích s mělkými skeletovitými půdami v nadmořských výškách 1500–3000 m.
Popis: Vytrvalá bylina s poléhavými až plazivými lodyhami, dorůstá výšky 4–12 cm. Listy jsou vstřícné, řapíkaté, zpeřené, v obrysu vejčité, 5–12 mm dlouhé, lístky jsou peřenolaločnaté až peřenoklané, svraskalé, nápadně štětinaté. Květy vyrůstají po 1 nebo ve dvojicích na koncích větviček, jsou oboupohlavné, 4–5četné; kalich je miskovitý, s čárkovitými cípy; koruna je volná, korunní lístky jsou obkopinaté až kopisťovité, nehetnaté, žluté, vrcholem nahoru zahnuté; nápadnou zvláštností jsou bílá petalizovaná páskovitá staminodia, rovněž koncem nahoru vyhnutá, která slouží jako nektaria a v květu připomínají další kruh květních obalů; funkční tyčinky jsou zmnožené; gyneceum srůstá ze 3 plodolistů, tvoří polospodní semeník a jednu výraznou čnělku, vyrůstající z jeho vrcholu. Plodem je tobolka s větším počtem drobných semen.
Poznámka: Nedávná studie (Acuña et al. 2017), která vychází z molekulárně biologických dat, ukázala, že dosavadní poměrně široké pojetí rodu Loasa, k němuž býval dříve tento druh řazen, je neudržitelné, protože v takovém chápání není monofyletický. Pokud bychom jej chtěli zachovat, bylo by třeba do něj zahrnout i zřetelně ohraničené rody Caiophora a Scyphanthus. Bylo tedy navrženo rozdělit rod Loasa do více evolučně homogenních skupin, k nimž patří i nově vymezený rod Pinnasa. Výzkum ale dosud nebyl ukončen, lze předpokládat další taxonomické, a zvláště nomenklatorické změny.
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 23. 2. 2012 (Argentina, provincie Río Negro, Parque Nacional Nahuel Huapi, Cerro Catedral).
Literatura:
Acuña R., Fließwasser S., Ackermann M., Henning T., Luebert F. et Weigend M. (2017): Phylogenetic relationships and genetic re-arrangement in „South Andean Loasas“ (Loasaceae). – Taxon 66: 365–378.