Syn.: Lycaste filomenoi Schltr., Lycaste neglecta Schltr., Lycaste plana Lindl., Maxillaria macrophylla Poepp. et Endl., Maxillaria phyllomega Steud.
Čeleď: Orchidaceae – vstavačovité
Rozšíření: Dosti velký areál se táhne od Kostariky přes Panamu do Jižní Ameriky, kde je znám v Kolumbii, Venezuele, Ekvádoru, Peru a Bolívii. Druh je v areálu dosti variabilní a v jeho rámci se rozlišuje několik poddruhů a variet; není vyloučeno, že se k němu vztahují i rostliny z Guyany.
Ekologie: Epifyt, roste v tropických deštných nebo mlžných lesích do nadmořské výšky kolem 2000 m. Květy příjemně voní.
Popis: Bylina; vytváří pevné, vejcovité, často poněkud smáčknuté a hranaté pahlízy 4–10 cm dlouhé a 3–6 cm široké, na bázi s 3–4 pochvami. Listy se tvoří na vrcholu 2 pochev pod pahlízou, jsou až 40 cm dlouhé a 10–12 cm široké; na vrcholu pahlízy vyrůstají další 2–3 obkopinaté, 40–75 cm dlouhé a 10–12 cm široké řasnaté, opadavé listy, na vrcholu špičaté nebo zašpičatělé. Jednokvěté, 8–18 cm dlouhé stvoly vyrůstají z báze pahlízy a jsou obaleny pochvami, z nichž nejvyšší skrývá semeník; vnější okvětní lístky jsou téměř stejné, kopinaté, 4,5–6 cm dlouhé a 1,5–3 cm široké, olivově zelené, někdy nahnědlé až hnědočervené, na vrcholu špičaté; vnitřní okvětní lístky čárkovitě kopinaté až obkopinaté, 4–5 cm dlouhé a 1,8–2,2 cm široké, bílé, většinou růžově skvrnité, směřují kupředu a jsou na konci ven vyhnuté; pysk rovněž směřuje kupředu, je trojlaločný, 3–4,5 cm dlouhý, bělavý a většinou s nachovými skvrnkami, na okraji roztroušeně brvitý, postranní laloky jsou zvednuté, prostřední lalok je vejčitý až čtvercovitý, ohnutý dolů, špičatý nebo tupý; sloupek je poněkud prohnutý, 1,8–2,3 cm dlouhý, bílý. Plody jsou tobolky.
Ohrožení a ochrana: Druh je – stejně jako jiné orchideje – chráněn úmluvou CITES o obchodu s přírodninami.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 2. 3. 2009 (Kostarika, Jardin Botanico Lankester, v kultuře).