Syn.: Arundo ciliata (L.) Clairv., Beckeria ciliata Bernh., Beckeria ciliata (L.) Bernh. ex B. D. Jacks., Beckeria montana Bernh., Claudia ciliata (L.) Opiz, Dalucum ciliatum Bubani, Lasiagrostis variegata G. Mey. nom. inval., Melica balansae Boiss. et Bal., Melica bauhinii Ten. nom. inval., Melica bossieri Reut. ex Boiss. nom inval., Melica caespitosa Schur, Melica cappadocica Boiss. nom. inval., Melica chrysolepis Klokov, Melica colorata Dulac nom. inval., Melica cretica Boiss. et Heldr., Melica cristata Trin., Melica flavescens (Schur) Simonk., Melica glauca F. W. Schultz, Melica laxiflora Boiss. et Blanch. nom. inval., Melica linnaei (Hack.) Hack. ex Papp nom. inval., Melica lutescens Lojac., Melica magnolii Godr., Melica micrantha Boiss. et Hohen., Melica monticola Prokudin, Melica nebrodensis Parl., Melica nebrodensis var. magnolii (Gren. et Godr.) Asch. et Graebn., Melica provincialis Clarion ex Steud. nom. inval., Melica pubescens Desv., Melica simulans Klokov, Melica taurica K. Koch, Melica tinei Lojac. nom. inval., Melica transsilvanica var. glabrata (Čelak.) Čelak. et Love, Melica typhina Boreau, Verinea pterostachys Merino
Česká jména: strdivka brvitá (Polívka 1902, Dostál 1958, Kubát 2002)
Slovenská jména: mednička brvitá (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Poaceae – lipnicovité
Rozšíření: Roste v severní Africe a v jižních oblastech Evropy, na sever po Belgii, jižní Německo, jižní Moravu, střední Slovensko a Ukrajinu, vzácně i v Pobaltí a jižní Skandinávii; na východ zasahuje po Kazachstán a Írán. Vzhledem k tomu, že v minulosti často nebyla rozlišována od podobné strdivky sedmihradské (Melica transsilvanica), nejsou přesné hranice rozšíření v mnohých oblastech jasné. V České republice se vyskytuje roztroušeně na jižní a jihovýchodní Moravě, na západ zasahuje po Mohelno a Brno; v minulosti i v Čechách na Chožovském vrchu u Loun. Na Slovensku roste roztroušeně až poměrně hojně v jižní části státu od Pováží po Michalovce.
Ekologie: Roste na výslunných suchých stráních, skalách a skalních stepích, v teplomilných křovinatých porostech, také na sutích a zdech. Vyhledává vápenaté, suché, výhřevné půdy v nížinách a pahorkatinách. Kvete od května do července, nejčastěji v červnu.
Popis: Vytrvalá trsnatá a krátce výběžkatá šedozelená tráva. Stébla přímá, 20–70 cm vysoká, tenká, nahoře drsná. Listové pochvy lysé, jazýček až 4 mm dlouhý; čepele listů 1–4 mm široké, nekýlnaté, často svinuté, tuhé, lysé. Lichoklas 4–8(–20) cm dlouhý, řídký, často až jednostranný, na bázi s jedním kolénkem bez klásků, vřeteno lichoklasu klásky neúplně zakryté, po celé délce patrné; větévky krátké, vzpřímené, drsné; klásky 4–8 mm dlouhé, s jedním fertilním květem, dolní a horní květ jalový; plevy stejné, vejčité, špičaté, opadavé; pluchy fertilních květů kopinaté, špičaté, zejména po odkvětu dlouze jemně chlupaté; plušky na špičce brvité. Plod je obilka.
Záměny: Podobná je strdivka sedmihradská (Melica transsilvanica), nejlepším znakem na rozlišení obou druhů jsou pochvy dolních listů: strdivka sedmihradská je má hustě dlouze vlnaté, zatímco u strdivky brvité jsou pochvy lysé. Strdivka sedmihradská má dále hustší všestranné lichoklasy, listy kýlnaté, ale nesvinuté, a nemá šedozelenou barvu.
Ohrožení a ochrana: V Červeném seznamu je druh uveden jako ohrožený (C3).
Fotografováno dne 22. 6. 2012 (Rumunsko, Transylvánie, Vadu Crișului).