Čeleď: Acanthaceae – paznehtníkovité
Rozšíření: Endemit malého území na hranicích Ománu (Dhofar) a Jemenu (Mahra).
Ekologie: Roste v nezapojené vegetaci na kamenitých svazích, zejména v řídkých porostech akácií nebo dracén. Vystupuje až do nadmořské výšky 1000 m.
Popis: Nízký polokeřík s vystoupavými nebo poléhavými stonky až 20 cm vysokými, plazí se až do vzdálenosti 1 m; mladé stonky jsou v mládí hustě bíle pavučinatě plstnaté, později olysávají. Listy jsou vstřícné; řapík je až 2,5 cm dlouhý; čepel je 1–6 cm dlouhá a 0,4–2,7 cm široká, v mládí sněhobíle plstnatá, olysávající, na bázi klínovitá, na okraji zvlněná a někdy drobně oddáleně vroubkovaná, na vrcholu zaokrouhlená. Květenství jsou přisedlé úžlabní klasy 0,7–1,4 cm dlouhé; listeny jsou podlouhlé, 7–11 mm dlouhé, bíle vlnaté, ale později olysalé a lesklé, na vrcholu špičaté nebo tupé, bez výrazného tmavého odkloněného ztrnovatělého konce; kalich je téměř dvoudílný; koruna je téměř pravidelná, nálevkovitá, 7–8 mm dlouhá a v ústí 5–6 mm v průměru, modrá až fialová, v ústí bílá; tyčinky jsou 4, dvoumocné; čnělka je krátká. Tobolka je elipsoidní, asi 8 mm dlouhá.
Ohrožení a ochrana: V Červené knize Ománu (2015) je zařazen mezi druhy méně dotčené (LC).
Poznámka: Teprve na samém sklonku 20. století se zjistilo, že na Arabském poloostrově se vyskytují dva blízce příbuzné druhy rodu Neuracanthus; většina druhů, která se do něj dnes řadí, roste v Africe.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 23. 9. 2015 (Omán, gov. Dhofar, Fizayah).