Syn.: Oenothera missourensis Sims, Oenothera fremontii S. Watson, Oenothera alata Nutt., Oenothera wrightii Torr., Oenothera oklahomensis (Norton) Hitchc., Oenothera graminifolia Lév., Lavauxia graminifolia (Lév.) Rose, Megapterium macrocarpum (Nutt.) R. R. Gates, Megapterium nuttallianum Spach, Megapterium fremontii (S. Watson) Britton, Megapterium oklahomense Norton, Megapterium argyrophyllum R. R. Gates
Čeleď: Onagraceae Juss. – pupalkovité
Rozšíření: Severoamerický druh, jehož areál má těžiště v jižní části Velkých planin a v pahorkatinách Vnitřních vysočin, především na území států Kansas, Oklahoma a v severních oblastech Texasu, kde rostou všechny rozpoznávané poddruhy (kromě subsp. mexicana s izolovanými lokalitami v mexické Coahuila). Dále k východu, až po Illinois a Tennessee, proniká z těžiště areálu jen typová subspecie; ta je také nejčastěji pěstována a ojediněle zplaňuje i v evropských zemích (u nás údajně už roku 1913).
Ekologie: Taxon rostoucí na skalnatých pláních, ve svažitých prériích a na pasekách světlých lesů, často také na narušených stanovištích (na stržích nebo při komunikacích), zpravidla v jílovitých půdách na vápencových nebo dolomitových podkladech. V poddruzích subsp. macrocarpa a subsp. oklahomensis se drží spíše v nížinách a v pahorkatinách do 500 m n. m, sivolistá subsp. incana vystupuje až k 800–1200 nadmořské výšky do hor. Poddruhy (podle mnoha autorů jen variety) jsou sice vcelku dobře rozpoznatelné a stálé v přesevech, všechny jsou však značně proměnlivé, snadno se spolu kříží, místně splývají v množství přechodných forem a jejich taxonomická hodnota je spíše sporná. Chamaefyt. V domovině kvete od dubna do června (příležitostně dokvétá do září), ve středoevropských zahradách od června do srpna.
Popis: Vytrvalá bylina, přitiskle štětinkatá nebo lysá, za květu zhruba čtvrt metru vysoká, s několika střídavě olistěnými, zhruba půl metru dlouhými, poléhavě vystoupavými a často purpurově zabarvenými lodyhami, každoročně vyrůstajícími ze silného kůlovitého kořene. Listy jsou obvykle krátce řapíkaté, napříč populacemi extrémně proměnlivé s čepelemi lineárními, obkopinatými až široce eliptickými, tupými i zahrocenými, temně zelenými nebo až stříbřitě sivými, téměř celokrajnými nebo s drobně zoubkatými, často zvlněnými okraji. Čtyřčetné květy vyrůstají z úžlabí listů jednotlivě nebo po dvou, rozkvétají před večerem, slabě voní a vadnou následujícího dne. Mají přitiskle pýřitou, až 15 cm dlouhou podkvětní trubku a zpola tak dlouhé, kopinaté, rovnoběžně sblížené, bledě zelené a často purpurově skvrnité kališní segmenty, jen o málo kratší než široce vejčité, na vrcholu mělce vykrojené, jasně nebo bledě žluté lístky korunní. Osm tyčinek s lineárními, až 2 cm dlouhými prašníky přirůstá k trubce, ze spodního, čtyřpouzdrého, při rozkvětu asi 2 cm dlouhého semeníku prorůstá trubkou nitkovitá čnělka se čtyřmi doširoka rozevřenými laloky. Hranatě eliptická, na hranách nápadně křídlatá tobolka dorůstá u některých populací délky až 8 cm a šířky 6 cm (z toho více než tři čtvrtiny připadají na křídla), při dozrávání papírovatí; každé ze čtyř pouzder skrývá jedinou řadu početných, obvejčitých, korkovitě zvrásněných, do 2 mm velkých semen.
Poznámka: Typové populace pupalky missourské z pomezí Louisiany a Missouri popsal roku 1813 Thomas Nuttall pod platným jménem Oenothera macrocarpa, již v následujícím roce však londýnské školky John Fraser & Son uvedly sivolisté klony pod jménem Oenothera missourensis a takto je rozšiřovány do evropských zahrad. V těchto však už o půl století později bylo toto jméno mylně přenášeno i na klony typové variety, které díky robustnímu vzrůstu a podstatně větším květům v kultivaci záhy převládly a jméno se přitom vžilo natolik, že pod ním jsou rostliny pěstovány dodnes. V současnosti nabízejí trvalkové školky několik zelenolistých i sivolistých odrůd, vybraných z přesevů napříč subspeciemi.
Fotografováno ve dnech 27. 7. 2012 (Česko, Botanická zahrada Praha, skalka v expozici Severoamerická prérie – obě sivolisté subspecie, v kultivaci); 19. 7. 2023 (Lednice, rostliny uniklé z předzahrádky); 21. 7. 2023 (Charvatská Nová Ves, obecní výsadba zeleně).