Syn.: Cururu pinnata House, Pancovia heckelii Claudel, Paullinia africana G. Don, Paullinia angusta N. E. Br., Paullinia cartagenensis Jacq., Paullinia curassavica Jacq., Paullinia diversifolia Miq., Paullinia hostmannii Steud., Paullinia lucida Salisb., Paullinia nitida Steud., Paullinia pendulifolia Rusby, Paullinia senegalensis Juss., Paullinia uvata Schum. et Thonn., Semarillaria nitida Ruiz et Pav., Tondin surinamensium Schill.
Česká jména: kurura krutá (Presl 1846)
Čeleď: Sapindaceae – mýdelníkovité
Rozšíření: Vyskytuje se v tropických i subtropických oblastech Střední a Jižní Ameriky (od Mexika a Kuby až po jižní Brazílii a severovýchodní Argentinu), rovněž v tropické Africe (od Senegalu a Etiopie na severu až po Mosambik a Madagaskar na jihu). V Africe je to jediný zástupce tohoto poměrně početného rodu (celkově 193 druhů).
Ekologie: Roste v tropických vlhkých i suchých lesích a v křovinaté vegetaci, při okrajích cest i zemědělsky obdělávaných ploch.
Popis: Dřevitá liána dosahující délky 5–15 m, obvykle od báze větvená. Lodyha je v průřezu 3–5hranná, lysá nebo chlupatá, později olysalá. Řapíky jsou křídlaté, křídlaté je i listové vřeteno, listy jsou lichozpeřené, se dvěma jařmy lístků, které jsou kopinaté, eliptické až vejčité, 5–16 cm dlouhé a 2,2–6 cm široké, distální lístek je největší, na bázi jsou všechny lístky klínovité až zaokrouhlené, po okraji výrazně pilovitě zubaté, na vrcholu špičaté, na líci lysé nebo podél žilek chlupaté, lesklé, na rubu lysé nebo podél žilek chlupaté, s chomáčky chlupů v paždí žilek, matné; palisty jsou šídlovité, asi 5 mm dlouhé. Květenství je axilární, hroznovité; kališních lístků je 5, jsou zelené, chlupaté, nestejné, 2–5 mm dlouhé, korunní lístky jsou obvejčité, 4–5 mm dlouhé, bílé. Plodem je hruškovitá tobolka, 1–3 cm dlouhá, stopkatá, nekřídlatá, v době zralosti červená, lysá, elipsoidní semena jsou až 3, černá, zčásti pokrytá bílým arilem.
Záměny: Tento druh může být zaměněn s dalšími druhy tohoto rodu, které mají rovněž lichozpeřené dvoujařmé listy a křídlaté řapíky i listová vřetena. K takovým druhům patří Paullinia alata, která má však květenství spíše klubkovité, neprotažené do hroznu, navíc vyrůstá jen na stopce velmi krátké, sotva 2 cm dlouhé. Paullinia bracteosa má zase větší plody (3–5 cm), které jsou na vrcholu zaokrouhlené až propadlé; Paullinia clavigera má listy celokrajné nebo jen mělce a oddáleně pilovité; Paullinia sessiliflora má zas listy pilovitě zubaté jen v horní polovině, stejně tak Paullinia leiocarpa.
Využití: Velmi poutavě se o vlastnostech této rostliny rozepsal už v roce 1846 otec české etnobotaniky Jan S. Presl. Prohlásil tehdy, že kořen a semena její nejjedovatější, jichž Negrové otroci k otrávení sebe potřebují. Jisté je, že rostlina je používána jako jed na ryby, uplatnění však nachází i v tradiční medicíně. Vlákna získaná ze stonků se používají k výrobě lan a šňůr.
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 26. 1. 2022 (Trinidad a Tobago, ostrov Trinidad, Waterloo, okolí Temple in the Sea).